Bývalý prvoligový hráč Pavel Šustr uspěl, byť jeho svěřence v baráži zastavila Příbram. „Samozřejmě nemám růžové brýle a věřím, že se posuneme ještě dál,“ říká čtyřiačtyřicetiletý kouč.

Už jste vstřebal neúspěch v baráži?

Po zápase jsem cítil zejména smutek, protože jsem celou sezonu věřil do poslední minuty, že se nám to podaří. Byl jsem smutný kvůli fanouškům, majiteli, týmu, hráčům, sobě, kvůli celému Brnu. Ale zase nejsem člověk, který by se v tom dlouho babral. Od pondělí přemýšlím, co bude dál, kam tým posuneme, abychom v následující sezoně postoupili.

Jaký byl první rok trénování áčka?

Vrcholový fotbal je o detailech, přesvědčil jsem se, že některým věcem v přípravě jsem dával daleko větší význam a důraz. Nejde o tlak, ale vyšší vnitřní zodpovědnost, abychom uspěli. Cítím ji za sestavu, kterou pošlu na hřiště. Přece jen je dorostenecká soutěž o něčem jiném, A tým je výkladní skříň klubu.

Fotbal u vás už doteď měl hlavní roli, což se ještě prohloubilo?

Ač to zní neuvěřitelně, ještě jsem mu věnoval víc času, přípravě na soupeře, na tréninkový proces, aby nám něco neuteklo, abychom to někde nepřepálili, nebylo toho málo. Záleží daleko víc na preciznosti. Když má někdo svou práci rád a chce v ní uspět, věnuje jí spoustu času a věřím, že se mi to vrátí v tom, že budeme úspěšní.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání Deníku Rovnost.