Jaké bylo, zahrát si znovu za tým, ve kterém jste fotbalově vyrostl?
Skvělé. V Moravském Krumlově mám hodně kamarádů, z této stránky hodnotím angažmá pozitivně. Pořád jde ale o nižší soutěž, zatímco ve Znojmě se hrála druhá liga. Moc se mi před sezonou odcházet nechtělo. Nakonec jsem ale rád, že jsem mohl jít zrovna do Krumlova, kde jsem měl herní vytížení. Děkuju klubu, že jsem se mohl vrátit.

Na hřišti jste se potkal s bratrem Michalem, který za Moravský Krumlov chytá. Vnímal jste to jako příjemné zpestření?
Určitě. Hrál jsem s ním naposledy za žáky, takže bylo pěkné vrátit se za ním a zahrát si v jednom týmu.

Chodila vás rodina na zápasy o to víc podporovat?
Jasně, byli na každém utkání. (úsměv) To je na tom to hezké. Rodina nás podporovala, díky tomu se hraje vždy líp.

V útoku jste řádil s Vojtěchem Řezáčem, se kterým jste dohromady nastříleli víc jak polovinu branek Moravského Krumlova. Znali jste se z mládežnických kategorií?
Určitě, známe se dlouho. Je super, že jsme dali tolik gólů. Na druhou stranu, konečné umístění nebylo nejlepší.

S osmnácti brankami jste se stal nejproduktivnějším hráčem mužstva. Stálo vás to něco do týmové kasy?
Ze začátku to vždycky něco stojí. Povedlo se mi navíc dát dva hattricky, takže něco do kasy šlo. (smích)

Trenér Milan Kleibl o vás před sezonou hodně stál. Věřil jste, že po přechodu z druhé ligy do nižší soutěže se znovu rozstřílíte?
Nižší soutěž je tvrdší, hodně o faulech. Chtěl jsem dát co nejvíc gólů. Jsem rád, že jsem splatil důvěru trenéra a povedlo se mi to.

Fotbal už vnímáte jako koníček, nebo máte ambice posunout se znovu do vyšší soutěže?
To je otázka, pořád nevím. Pokud dostanu nabídku z vyšší soutěže, tak ji přijmu. Aktuálně řeším nabídky ze třetí ligy. Uvidíme, jak to dopadne.

Budete angažmá vybírat tak, ať jste co nejblíž domovu?
To je jedno. Záleží na konkrétní domluvě s klubem. Jaké mi nabídne podmínky. Samozřejmě nikomu se nechce dojíždět daleko, ale klíčovou roli to nehraje.

Přidala vám střelecky vydařená sezona hodně na sebevědomí?
Určitě. Povedená sezona vždycky povzbudí a namotivuje do další práce. Člověku stoupne psychika a víc si věří.

Na podzim jste v osmi domácích zápasech nastříleli šestnáct branek, přesto jste urvali jen pět bodů. Čím to, že se před vlastními fanoušky nedařilo?
Nevím, čím to je. Nedokážu si to vysvětlit. Ze začátku sezony jsme doma uhráli dvě remízy a pak už jsme porazili jen Lanžhot. Když se podívám na první půlku sezony, tak jsme většinu bodů uhráli venku. Po zhruba patnáctém kole jsme byli ve venkovní tabulce na druhém místě.

Na jaře jste pak v patnácti zápasech desetkrát prohráli. Co se stalo?
Trápila nás zranění, která nás hodně omezila. Na jaře jsme měli sérii pěti porážek v řadě. Těžko říct, čím to je. Konec sezony se nám nepovedl.

Stejně jako v předchozích sezonách vás trápila obrana, když jste ve třiceti zápasech dostali sedmdesát branek. Kde hledat příčinu?
Zranil se nám kapitán Zdeněk Hlučil, který hrál druhého stopera. Byl mimo hru delší dobu a na hřišti nám hodně scházel. Jinak nevím, čím to je. Jestli jde o nekoncentrovanost, nebo něco jiného.

Nakonec jste uzmuli dvanáctou příčku a udrželi bodový odstup na sestupové pozice. Alespoň s tím jste spokojení?
Vždycky je spokojenost, když se tým udrží a nespadne do nižší soutěže. Chtěli jsme uhrát lepší výsledek, ale bohužel se to nepovedlo. Nakonec dobře, že jsme skončili alespoň dvanáctí s náskokem na sestupové pozice. Uvidíme, jak na tom budeme v dalších sezonách. Jak se povede zapracovat mladé kluky, kteří ještě nejsou tolik vyhraní.