Přeboru se přezdívá šalinová liga. To mě přesvědčilo, říká posila Morendy Simr

Osobnost Deníku

Oleksovický gólman Koukal oplatil Hostimi dvěma brankami podzimní výprask

Často na fotbalových pažitech diváci nevidí, aby góly dával brankář. A dokonce aby…

Přečíst článek >

Zdá se, že vám dres mateřského klubu svědčí…

To se teprve ukáže. Dávat góly, kvůli tomu jsem sem přišel a nic jiného se ode mě neočekává. Navíc mě to pořád baví a budu rád, když mně to vydrží co nejdéle. A vůbec nejdůležitější je to, aby mé góly pomohly Morendě posunout se v tabulce tam, kde chce být, tedy hrát v její horní polovině.

Máte nějakou představu, svůj střelecký plán? Třeba kolik gólů by to mělo být, kdybyste nastoupil ve všech třiceti zápasech?

To se vůbec plánovat nedá. Takže abych odpověděl, říkám, co nejvíc. (úsměv) Ale zároveň upozorňuju, že o krajském přeboru moc přehled nemám a moc ani nějakou představu, co od toho očekávat. První kontakt byl se Spartou Brno. A myslím, že to byl dobrý zápas. Úroveň určitě nebyla úplně špatná, ale uvidíme, co bude dál. Jak jsem řekl, hlavně chci, aby se dařilo mančaftu, aby tu byl klid a fotbal se dělal především pro radost.

Svratka až v závěru vydřela výhru nad nováčkem z Kunštátu

Co první zkušenost, třeba s osobní obranou. Sparta se na vás speciálně připravovala,v ostatních zápasech to asi nebude jiné…

Na osobní bránění jsem zvyklý. To mně nevadí. A on ani nějaký velký rozdíl osobky v krajském přeboru a třeba v Moravskoslezské fotbalové lize není. Ti stopeři vám hrají těsně na tělo, jsou vysocí, rychlí a důrazní. Na Spartě na mě od druhého poločasu hráli dva hlídači. Asi ten můj první gól vzali jako varování. (úsměv) Zdvojená osobka, to ale už není tak běžné a fakt je těžké se proti ní prosadit. Třeba jen v krajském přeboru.

Jak byste tedy vyjádřil své první dojmy z nejvyšší krajské soutěže?

Jak jsem už naznačil, na to je po jednom mistráku moc brzo. Poprvé jsem uviděl tabulku až těsně pro koncem jara, když mě z Morendy kontaktovali. Tam jsem poprvé viděl, kdo na tom jak je a že Morenda na tom není nějak zvlášť dobře. A žádný zápas už jsem nestihl, takže Sparta byla první. Předtím jsme hráli jen dva přáteláky. A v nich jsme navíc nastupovali v různě poskládaných sestavách, protože kluci byli na dovolených a byly ještě i jiné absence. Poprvé jsme se jakž takž sešli až na Spartě. Zatím nechci dělat soudy nebo závěry, ale z pohledu našeho klubu by to rozhodně mělo být o dobrém fotbalu a horní polovině tabulky.

Měl jste i jiné nabídky než od Moravské Slavie a jak vás přijalo mužstvo? Co mladí kluci, musejí vám vykat?

Oslovil mě ještě jeden brněnský klub, ale to už bylo po dohodě s Moravskou Slavií, takže jsem to už nechtěl měnit. Ano, od některých kluků by se vykání nabízelo, jsou skoro o dvě fotbalové generace mladší. Z mých někdejších spoluhráčů je tu jen Laďa Hanuš, ale ten je za mnou o jedenáct let. Z vrstevníků, se kterými jsem začínal, už jich kope jen pár. Vykání tedy ne, na to já nehraju, jsem taky normální kluk a na hřišti máme vůči sobě všichni stejnou zodpovědnost…

Proč jste vlastně ze třetí ligy v Otrokovicích odešel a zvolil jako další štaci Moravskou Slavii?

Já jsem tam už hrát nechtěl. Je to hodně daleko, ale je taky pravda, že mně tohle angažmá moc nevyšlo. Trenér sázel na jiné hráče, takže i kdyby jejich zájem byl, a on nebyl, tak bych tam nezůstal. Že půjdu do Morendy, to mě tehdy vůbec nenapadlo. Když jsem se definitivně rozhodl v Otrokovicích skončit, tak jsem si představoval nějakou nižší soutěž v Brně, abych už se nemusel trmácet někam daleko. Když mně řekli, že krajskému přeboru se přezdívá šalinová liga, to mě přesvědčilo. Fakt je to skoro brněnská soutěž, anebo pro Brno a okolí.

Za hvězdou na vesnici: Švancara řádil jako zamlada, zaujaly pivo i klobása

Prošel jste řadou klubů. Kde jste se cítil nejlépe?

Asi tam, kde jsem byl nejdéle, tedy ve Velkém Meziříčí. A hned potom ve Vyškově. Tam jsem sice nebyl dlouho, ale byla tam skvělá parta. Určitě není náhoda, kde je dnes. Takže tyhle dva kluby a věřím, že podobnou pohodu a partu najdu i v Morendě.

Za rok vám bude čtyřicet. Jak se v tomto věku fotbalově plánuje?

Vůbec ne. Člověk si jen přeje, aby to nějakou dobu ještě vydrželo. Jenže je tam mnoho proměnných. Především vaše zdraví a pak zájem či nezájem o vaše služby. Mluvili jsme i o pohodě v klubu, spoluhráčích… Takže opravdu žádné dlouhodobé plány nemám.