Celku z města nad řekou Rokytnou chce pomoci odrazit se ode dna krajského přeboru. „Když je mužstvo poslední v tabulce, tak mě samotnému to není jedno. Fotbal patří ke Krumlovu, tak jako zámek. Své angažmá beru jako velkou vizi a nic není nemožné,“ vysvětluje v rozhovoru pro Znojemský deník Rovnost.

Kdo vás oslovil s nabídkou trénovat A-tým Moravského Krumlova?

Po poradě klubu mě oslovil jeho prezident Martin Žák, že potřebují pomoci. Pramení to z toho, že jsem v Krumlově vždy chodil na fotbal. Před deseti lety jsem tam také trénoval.

V říjnu jste ještě stihl utkání s Ratíškovicemi, s nimiž Krumlované prohráli těsně 1:2. Fotbalisté FC MK na tom nejsou moc dobře. Mají tři body, jsou v tabulce poslední. Proč jste začal v Moravském Krumlově, když disponujete zkušenostmi z prvoligové Zbrojovky Brno nebo tenkrát druholigového Znojma?

Nebylo to tak, že jsem do trénování šel hned. Nakonec zvítězil krumlovský patriotismus, mám zde kořeny. Dříve se hrálo na pískové hřišti, na němž nastupoval můj táta i bratři. Z amplionu se ozývalo: „Bylo nás jedenáct, jsme všichni láskou opilí.“ Člověk k tomu má vztah. Je jedno, jestli trénujete okresní přebor nebo druhou ligu. Pokud to děláte pořádně, sní to hromadu času. Když je mužstvo poslední v tabulce, tak mě samotnému to není jedno. Fotbal patří ke Krumlovu, stejně jako zámek. I když je mužstvo poslední v tabulce, tak lidé na něj přijdou. Své angažmá beru jako velkou vizi a nic není nemožné.

Radostná práce

Co konkrétně chcete zlepšit? Situaci neulehčují ani restrikce spojená s bojem proti koronaviru. Trénovat společně nemůžete.

Hned jak byla opatření vyhlášena, kluci obdrželi rozpis individuálních tréninků. Když bylo možné trénovat v pěti, tak jsem dělali tréninky po skupinách, teď máme individuální trénink ve dvou. Jak přijde rozvolnění, dříve či později, tak uděláme specifické testy, abychom měli zpětnou vazbu. Bylo by nejhorší, kdyby kluci seděli doma a dívali se na televizi. Je to i proti zdraví. Sice tady existuje koronavir, ale pohyb na čerstvém vzduchu zlepšuje imunitu i psychiku. Víkendy byly zalité sluncem a pobyt v přírodě na čerstvém vzduchu je přeci pro tělo nejlepší.

Změnilo se ve fotbale něco, za dobu, co se mu věnujete? Cítíte třeba menší zájem hráčů ze strany diváků či hráčů?

Je to hodně individuální. Jsou hráči, kteří mají velkou ambici něčeho dosáhnout Je s nimi radost pracovat. Potom jsou kluci, kteří berou kopanou jako zábavu. V Krumlově je krajský přebor, na něhož musí člověk trošku trénovat. Není to tak, že si jde jenom zahrát. Mám pocit, že oproti dřívějšku jsou vztahy více manipulativní. To před deseti lety nebylo. Mělo to štábní kulturu. O to je cennější, když se vytvoří komunita, kde to má řád a lidé se na sebe těší. Kde když má někdo problém, tak mu jdou všichni pomoci.

Těžké hodnocení

Dáváte do trénování zkušenosti z vašeho civilního povolání středoškolského učitele?

Učím na střední grafické škole v Brně tělocvik a němčinu, je to nesmírně inspirativní. Kromě Zbrojovky Brno v první lize a rakouského Hornu, kde jsem také působil jako trenér, jsem vždy práci kouče vykonával při zaměstnání, ať už to bylo ve Znojmě, v Břeclavi, v Líšni i Bystrci. Po utkání neexistovalo, že bych odjel domů a neposkytoval rozhovory. Vždy jsem se snažil identifikovat s oddílem. Nemohl jsem byl mrzutý, což vštěpuji i klukům.

Jak hodnotíte odchody fotbalistů z moravských klubů do Rakouska? Často tam hrají borci, kteří by zde patřili ke špičce, alespoň v krajském přeboru.

Celkem mi nevadí, když kluci odejdou do Rakouska, ale raději bych byl, kdyby šli do lepších oddílů tady. Většinou tam jdou do nižších soutěží. Co vím, moc si fotbal nezahrají, protože tam nemají dobré spoluhráče. Radují se jednou v měsíci, když dostávají peníze. Jsou tam jako legionáři a největší motivací je tam finanční stránka. Pro někoho je to významná pomoc. Je to těžké hodnotit. Jsou to zkušenosti. Pak se ale vrátí zpět do Česka a není nad to, když se jim rozzáří oči z dobré party, což je pozvedne.