Měl jste i jiné nabídky, nebo možnosti, kam z Baníku jít?
Samozřejmě že se mi ozvali i trenéři z jiných klubů, ale vedení Valašského Meziříčí se mnou jednalo jako první a na poměrně vysoké úrovni, tak jsem ani neměl moc důvodů nad jinými nabídkami uvažovat.

Museli vás přemlouvat dlouho?
Můj příchod v první řadě ovlivnilo to, že jde o klub, který mě poslal pár let zpátky právě do Baníku Ostrava. A jelikož byl trenér Hajný první, kdo se mi před posunem do mužského fotbalu ozval, tak jsem si řekl, proč se na nějaký čas nevrátit.

Nové fotbalové hřiště s umělou trávou v Klatovech. Zasloužil se o  o něj zejména předseda SK Klatovy 1898 Jindřich Sojka.
V Klatovech vyrostla unikátní fotbalová umělka. Splněný sen, říká Sojka

Co si od angažmá v divizním týmu slibujete?
Za mě divize není amatérská soutěž. Potkáte v ní spoustu kvalitních a zkušených hráčů, od kterých je potřeba se učit. A vzhledem k tomu, že v týmu takové hráče teď mám, tak neberu divizi jako krok špatným směrem.

Vyšší soutěž vás neláká?
Láká už od dětství, ale podle mého názoru je lepší jít pořád nahoru, zlepšovat se a k té vyšší soutěži se dopracovat, než po dorostu naskočit někde vysoko a zastavit se na stejné výkonnostní úrovni.

Znal jste nové spoluhráče před svým návratem na Valašsko?
Ano, pár nynějších spoluhráčů jsem už před mým příchodem znal. S některými z nich jsem hrával v mládežnických kategoriích. A o trenéru Hajném jsem do té doby pouze slyšel, ale jen pozitivní informace, a ty se mi zatím utvrzují.

Jak dlouho jste vůbec byl v Baníku?
Do Ostravy jsem se dostal do kategorie U15 a zůstal jsem tam až do kategorie U18. V devatenáctce jsem hrál za Karvinou. Na Baník vzpomínám a vždy budu vzpomínat jen v dobrém, ale nejlepší vzpomínky mám na sezonu v U17, kdy nás trénoval Radek Slončík. Měli jsme v tu dobu výborný tým a byla radost v něm hrát. Tento rok jsem byl také nominován do české reprezentace, ale kvůli zranění jsem na sraz jet nemohl. V týmu jsem měl hodně kluků, kteří mají dneska dobře našlápnuto. Zmínit musím Romana Zálešáka, Vojtěcha Wojtaschkeho, Jana Martiníka a spoustu dalších kluků. Musel bych vyjmenovat celý tým, protože věřím, že o nich v budoucnu ještě uslyšíme.

NÁVRAT. Jakub Matějček (u míče) po letech oblékl dres FK Kralupy 1901.
Odchovanec Kralup je zpátky doma. V Austrálii jsem fotbal hrát nezapomněl, říká

Byl ex-ligista jediným známým trenérem, který vás v Baníku vedl?
To ne. Trenérů jsem za těch pár let v Baníku zažil hodně a od každého z nich jsem si toho taky dost vzal. Ve starších žácích jsem se dostal pod křídla Martina Šubrta, další rok to mě vedl René Vojtěšek a pak zmiňovaný kouč Slončík. A když jsem pendloval mezi U18 a U19, tak jsem se ocitl pod trenéry Radoslavem Hlaváčem, Peterem Drozdem, Romanem Westem a Ivem Stašem.

Zůstává Baník vaším srdečním klubem, nebo city k němu už u vás opadly?
Baník mi přirostl k srdci a to se nikdy nezmění. Zažil jsem tam úžasné roky, které mi nikdo nevezme. Ne nadarmo se říká: ,Jednou chachar, navždy chachar!“

Vy jste však byl i v Karviné. Dají se oba kluby srovnat?
Kluby jsou sice blízko sebe, ale srovnat se rozhodně nedají. Na Karvinou však taky vzpomínám v dobrém, protože až v ní jsem poznal, jak dobrý kolektiv je u fotbalu důležitý.