Masér Teplic Poustka na písně "kotlíkářů" balil holky. Teď zpívá o koronaviru

„Je to trošku falešný a jen v jedný tónině. Přemýšlel jsem, že bych kdyžtak udělal nějaké přechody, vypiloval to,“ je skromný autor songu, který popisuje zhmotněný zlý sen každého, kdo se okolo fotbalu pohybuje.

Jak song vznikl? „Já moc rád sedím při pěkném počasí na zahradě. A při tom vezmu kytaru, abych si zabrknal. A tak si takhle sedím a v tom mě spontánně napadl ten refrén. Přemýšlel jsem, jak dlouho už máme přestávku, že je to opravdu neskutečná doba. Při tom jsem si říkal ´sakra, ten koronavirus je pěknej hnus´. Najednou mě chytlo to moje básnické střevo. A bylo to,“ popisuje 62letý Poustka, jak ho políbila múza.

Muž, který hnětl svaly mnoha fotbalovým hvězdám, je vyhlášený svými vtípky a také básničkami, které si pro osazenstvo kabiny vždy chystá po vítězných duelech. Aby ale vzal do ruky kytaru a po zápase zpíval oslavný song? „To jsem ještě neudělal. Ale teď nad tím uvažuju, když se klukům se můj koronavirový hnus líbil. Nejdřív jsem jim poslal první část. Chtěli, abych nahrál celou písničku, tak jsem jim slíbil, že ji dodělám. A teď mám v hlavě, že bych při nějakých slavných výhrách, třeba kdybychom skolili Spartu, Plzeň nebo Slavii, zkusil místo veršování zpívat s kytarou.“

Na kytaru doprovázel bubeníka Čecha

Na jednu zkušenost s hraním na kytaru ve společnosti fotbalistů si Poustka přeci jen vzpomíná. A nebyla ledajaká! „Na evropský šampionát do Francie si s sebou vzal Petr Čech elektronické bicí. On je tím bubnováním pověstný. Říkal, že by si chtěl zahrát s doprovodem, ale že nemá parťáka. Já namítl, že bych si s ním klidně zahrál, ale že nemám kytaru. Petr neváhal, šli jsme do města a tu kytaru mi koupil. Tak jsme to rozjeli.“

Někoho by napadlo, že jednalo o elektrickou kytaru a tím pádem i pěkný rachot. Ale opak je pravdou. „Byla to klasická španělka. Nemám nic proti elektrické, ale můj šálek kávy je jiný. Já jsem od mládí kotlíkář. Mám rád bratry Nedvědy, prostě tu trampskou muziku. To je hlavně proto, že mám rád přírodu, lesy, ryby. K ní tahle hudba patří.“

Zdroj: soukromý archiv Eduarda Poustky

Hraním na kytaru balil holky 

Poustka přiznává, že v jinošském věku na brnkání na kytaru a trampské písně balil holky. „Za hluboké totality frčely skupiny jako Plavci, Rangers, Greenhorns. Hrál jsem Bednu od whisky, Frankyho dlouhána. Měl jsem na hlavě ještě pořádnou kštici, vysekanou kštici. Když klukům ukážu fotku z té doby, tak nevěří, že jsem to já.“

A co si už drahnou dobu prostovlasý „kotlíkář“ Poustka vlastně myslí o koronaviru? „Je srandovní, že je prý tolik nakažených, ale z fotbalu vím jen o Láďovi Vízkovi. A v Juventusu ho měl Dybala, to mi hlásil Pavel Nedvěd. Že prý se ho dlouho nemohl zbavit. Tak snad bude vše v pořádku a ligu v pohodě dohrajeme," věří dobrá duše teplické kabiny.

Ikona masérského řemesla a zábavy ve fotbalové kabině? Teplický Eda Poustka!

Fotbalová pauza Poustkovi rychle utekla. „Tím jak dělám i pro reprezentaci, mám v sezoně málo času. Tak jsem doháněl o volnu resty. Občas jsem si brnknul, občas koukl na archivní fotbaly v televizi. Ale nejradši jsem byl na zahradě nebo na rybách.“

"Tichých bláznů" je v Teplicích víc

Rybařením není na Stínadlech posedlý sám. Kromě něho se do skupiny „tichých bláznů“ řadí ještě Vondrášek, Jakub Mareš, Žitný nebo Moulis. „Největší rybář je Vondy, ti ostatní jsou spíš příležitostní. Ale on hned reaguje, když se řeč stočí k rybám. Vždycky se mu pochlubím, co jsem chytil. Teď to byla vyza, to je takový jeseter. Měla 135 centimetrů, to už je slušný.“

Poustka ale své úlovky pouští, zabít by je prý nedokázal. „Ryba dostane pusinku a jde zpátky. V životě bych rybu nezabil, to vůbec nepřipadá v úvahu. Ale jinak je jím, to jo.“

Od pondělí tepličtí fotbalisté začnou konečně trénovat normálně, tedy bez rozdělení na skupinky a s možností kontaktu. „Už se všichni moc těšíme. Když byla přísná karanténa, tak jsme si psali přes WhatsApp, že už se nemůžeme dočkat. Hlavně to běhání po lese muselo být pro kluky hrozný. Mě už svrbí ruce, když nemůžu masírovat. A kluci prý trpí jako psi bez masáží. Tak snad jsem ten koronavirus zahnal písničkou, ať už můžeme hrát.“

Poustkovy zážitky z cest: japonské zahrady nebo divadlo při porcování potvor