U zhruba každého druhého fotbalového hřiště pořád funguje nějaké občerstvení. Leckde to jsou malé tradiční, jinde dokonce modernější hospůdky. Většina z nich si nedělá hlavu s originálním názvem, prostě se jmenuje „Na Hřišti“.
Klasické podniky lákají na klobásy, ale mnohde nabízejí víc: stripsy, burgery, někde i saláty či lososa pro něžné pohlaví. Ceny jsou různé: narazili jsme na jídla v rozmezí od 119 do 390 korun (a to ještě nebude finální strop),
Nahrává se anketa ...
Kam vyrazit za dobrým jídlem? Na základě zkušeností Deníku a recenzí (viz níže) jsme vybrali sedm podniků u fotbalových hřišť, kde se nespálíte. Označení nejlepší však berte s rezervou - každý má jiné preference a chutě.
Bohutín
Občerstvovací stanice Na Hřišti - 4,7/5
Miletín
Hospůdka Na Hřišti - 4,7/5
Jílové u Prahy
Pizzerie Činčoríno - 4,7/5
Metylovice
Hospůdka Na Hřišti - 4,7/5
Dolní Benešov
Restaurace Na Hřišti - 4,6/5
Brno-Žebětín
Hospůdka Na Hřišti - 4,6/5
Dobřichovice
Hospoda a gril V Ofsajdu - 4,5/5
Čimice: Vízek hraje mariáš
Z přehršle hospod v Praze má jen několik z nich spojení s fotbalem. Jednu takovou legendu najdete na severním okraji české metropole. Jmenuje se Kozlovna Ládi Vízka a už podle názvu asi tušíte, proč je tak známá. Léta ji provozoval někdejší reprezentant a tchán Vladimíra Šmicera.
Víte o výjimečné fotbalové hospodě? Pošlete nám bližší informace na e-mail.
Dnes je situace jiná. Vízek tento podnik v Čimicích, který nesousedí s hřištem a nedaleko je psychiatrická léčebna, jen pronajímá. „Ale nemůžu si stěžovat. Ředitel to tu vede skvěle,“ hlásí.
play_fill
V recenzích na Kozlovnu najdete jak pochvalné komentáře, tak i kritiku. „Jídla jsou těžká a mastná,“ píše se v hodnocení na internetovém vyhledávači Google. „Levné, lidové. Neurazí,“ stojí v jiném příspěvku. Někteří uživatelé se chlubí, že potkali Ladislava Vízka hrajícího mariáš. „Mám tu stůl pro hlavního štamgasta,“ směje se bývalý fotbalista, který jako hospodský moc nevydělal. Třeba i proto, že své kamarády či fotbalisty bez angažmá nechtěl kasírovat. Současný model mu naopak vyhovuje. „Lidé chodí, covid nám neublížil. Nájem vydělává, ani v mariáši jsem ho nikdy neprohrál,“ dodal.
Závěrem maličkost: můžou sem slávisté i sparťané. Zatímco Vízek nezapře lásku k sešívaným, kuchař fandí rudým barvám.
Dymokury: Pohlreich (ne)pomohl
Nejznámější fotbalovou hospodou v zemi byla v jeden čas knajpa v Dymokurech na Nymbursku. Sympatický podnik, který vznikl díky přestavbě starých kabin, však už na gastronomické mapě Česka nenajdete.
Nepomohla ani televize, nezabralo ani ocenění s hvězdou od známého moderátora a restauračního guru Zdeňka Pohlreicha.
Je to sedm let, co kuchař Jaroslav Skokan zazářil v televizním pořadu Ano, šéfe! Před natáčením tento nadšenec živořil na jednom malém sporáku, v sále ležely ošklivé židle z dob tvrdého komunismu. Díky zásahu Pohlreicha začal dělat restauraci profesionálně. Najednou začali lidé chodit ve velkém i mimo víkendy. Rok po odvysílání epizody populární show sympatický hospodský vyprávěl: „Člověk poplatí složenky, základní věci a dá se z toho vyžít.“
Jenže postupem času obsazenost zase spadla k průměru. Poctivá svíčková či guláš omrzely. Menu za 99 korun (v dnešní době nemyslitelné) lidem v obci s takřka tisícovkou obyvatel nestačilo. A tak to Skokan zabalil. Tam tamy hlásí, že teď pracuje na kuchařském učilišti.
Klub, jenž působí v III. třídě (deváté lize) na Nymbursku, marně hledal jiného provozovatele. „Několikrát to někdo zkusil, ale mělo to krátké trvání. Hospoda nefunguje,“ vzkázali z Dymokur.
Nahrává se anketa ...
Nahrává se anketa ...
