Čech měl brzy jasno. „Šimon rozjel tuto úžasnou charitu a vznosnou myšlenku, a jelikož nás zastupuje stejná agentura a já už spadám do kategorie hokejových gólmanů, s podporou jsem neváhal,“ řekl minulý týden novinářům krátce poté, kdy čtyřem potřebným byla rozdána celková částka takřka čtyř set tisíc korun. Sám Petr Čech přispěl 128 zákroky a tím i sumou pět tisíc korun.

Jak vás napadlo přejít z velké fotbalové branky do podstatně menší hokejové?
Jako malý jsem tíhl k hokejové brance, možná proto se hokej stal v posledních letech součástí mé přípravy. Po patnácti letech profesionální kariéry člověk hledá oživení tréninku a různé zlepšováky. Ostatní sporty se dají využít ať už kvůli koordinaci v bráně, pohybu, reflexům, nebo fyzické zátěži, abych se udržel v kondici. Mně to pomohlo i psychicky, nezapadnete do rutiny. Když jsem pak s fotbalem skončil, všechny napadlo, jestli po letech tréninku a snahy dostat se na určitou úroveň, nezkusit i zápas. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodl, že ano. Teď se cítím být hokejovým i fotbalovým gólmanem.

Opravdu?
Samozřejmě třicet let fotbalu se nedá vymazat, ale pravda je, že teď je mou první bránou ta hokejová. A až začne sezona, bude to ještě víc. Když přepnete na jiný sport, tak v jeho módu i přemýšlíte, a chcete být připraven.

Kde se to zlomilo, že jste se věnoval nakonec fotbalu?
Zlomilo se to tím, že hokej byl v době, kdy jsem vyrůstal, finančně tak náročný sport, že si ho moje rodina nemohla dovolit. To byl důvod, proč mě táta odvedl na fotbal. Na ten mi stačily kopačky a chrániče, když jsem později začal chytat, tak i rukavice. Jinak na tom ale oba sporty byly stejně. Když jsem pak přišel do dnešní Viktorie Plzeň, tak mě fotbal chytl a nepustil. I když hokej ve mně zůstal, protože když jsem hrál ligu v Blšanech, tak jsem chodil i na hokejbal. A jak jsem řekl, v posledních pěti letech to bylo mé zpestření přípravy.

Šimon Hrubec, aby mohl získat svou první výstroj, prodal PlayStation. Co vy?
Neměl jsem co prodat, tak jsem se dal na fotbal. A když jsem skončil s kariérou, už jsem byl naštěstí ve finanční situaci, že jsem nemusel nic prodávat. Vlastně stačilo si vybrat výstroj a jít hrát. To byla velká výhoda proti tomu, kdy jsem byl ještě dítě.

V začátcích kariéry jste byl vizuálně připodobňován k Dominiku Haškovi. Nyní nosíte i jeho číslo 39.
Dominik Hašek byl důvod, proč jsem chtěl hrát hokej. Sledoval jsem jeho zápasy za Pardubice i za národní tým. Měl osobitý styl, vždycky všechno pochytal, což se mi líbilo. I proto ve mně hokej zůstal, a také nosím číslo 39. Dokonce na masce mám jeho podobiznu.

Jste spolu v kontaktu? Dával vám nějaké rady?
Potkali jsme se, ale neměl jsem možnost zeptat se na hokej. Navíc jsme každý jiný a každý chytá i vnímá hru svým stylem. Ale znám Šimona, Tomáše Dubu, Petra Mrázka. Právě on mi pomáhá nejvíc. Když jsem začínal trénovat, posílal jsem mu video, na které se podíval a dával mi zpětnou vazbu. Podobně Tomáš, který hrál proti nám za Sheffield. Je hodně technických věcí, které bez trenéra brankářů nevidím. Vždy je třeba zlepšit maličkosti a díky radám od těchto skvělých brankářů se to snad daří.

Co byste řekl na možnost trénovat s týmem NHL Carolina Hurricanes? Byla by to výzva?
Už jsme se o tom s Petrem bavili, že v době přípravy na sezonu, kterou tráví v Evropě, by bylo dobré vyrazit na led a udělat trénink přímo spolu. Rád bych za ním vyrazil i do Ameriky a třeba celý týden viděl, jaká je jejich příprava na zápasy, co dělají v tréninku a koukal, jakým způsobem se chystají. To by bylo zajímavé. Zatím to nevyšlo, není lehké najít čas. Na druhé straně člověk musí být připravený a mít kvalitu, aby pak nedělal ostudu.

Co o vaší hokejové dráze říkají v Chelsea?
Několik spolupracovníků se přišlo podívat i na zápasy, zajímalo je to, což bylo hezké. Samozřejmě pokud práci zvládám dobře, tak to asi nikomu nevadí. Zároveň musím odvádět dobrou práci i na ledě, jinak se do týmu nemusím dostat. Člověk musí nalézat čas k tréninku a udržovat se. Neznám trenéra, který by do hry dal nepřipraveného hráče, jenž by týmu nepomohl vyhrát.

Cítíte se být popularizátorem hokeje v Británii?
Myslím si, že když jsem ho začal hrát, tak to otevřelo prostor pro diskusi v médiích a hokej to zpopularizovalo. Aspoň lidé vědí, že se tady hokej na této úrovni hraje. Guildford Flames, kteří hrají elitní ligu a nastupují i v Lize mistrů, mají silný tým a dokážou i na evropské úrovni hrát vyrovnané zápasy. O tom spousta lidí nevěděla. Přece jen hokej v médiích není tak rozšířen, ale když jsem začal hrát, zájem vzrostl.

Už máte jasno o plánech na novou hokejovou sezonu?
Koronavir sezonu naštěstí ukončil až ve chvíli, kdy jsme soutěž matematicky vyhráli, což bylo příjemné. Jen jsme přišli o play-off, za což se v Anglii dává samostatně pohár. To nás mrzelo, protože tým vypadal dobře, věřil jsem, že bychom mohli vyhrát double. Měli jsme postoupit do vyšší soutěže, která by byla náročnější a bylo by více zápasů, ale teď vůbec není jisté, jaký dopad na týmy to tady bude mít. Nejvyšší soutěž si své sponzory najde, ale u nižších je to horší. Navíc ve stínu fotbalu to není jednoduché.

Co soudíte o Saves Help?
Skvělý nápad. Super je, že i další členové, kteří v tom jsou, mohou přinášet své myšlenky. Líbí se mi to. Stejně jako to, jaký kus práce kluci udělali. Je to aktivita, kterou člověk rád podpoří.

Nabízí se i fotbalová verze…
Zajímavá myšlenka. Lze o tom přemýšlet, ale když se podíváme, kolik v průměru udělají zákroků fotbalový a hokejoví brankáři, tak je otázkou, jak to nastavit, aby to mělo efekt. Fotbalový příspěvek za jeden zásah by musel být jiný. Dalo by se o tom ale uvažovat, Šimon už to jednou nakousl, uvidíme.

Za zákroky se vybralo 400 tisíc korun
Výrazné posunutí laťky pro příští léta se dočkal charitativní projekt Saves Help. Sčítání zákroků 46 českých a slovenských hokejových brankářů, se kterým před rokem přišel reprezentační gólman Šimon Hrubec, vyneslo (koronaviru navzdory) v uplynulém ročníku téměř 400 tisíc korun.

„Jsem velmi překvapen. Má očekávání byla, že to bude v takovém měřítku, ale nečekal jsem, že už po prvním roce,“ uvedl Hrubec s tím, že by si přál zařazení ještě asi šestice gólmanů.

V případě, že by epidemie nezrušila play-off, chtěl by se dostat příště na metu půl milionu korun. „To je reálná částka. Už teď jsme ale na slušné sumě, kterou můžeme spoustě lidí a dětí pomoci,“ byl rád Hrubec, jehož aktivita letos pomohla čtveřici Klára Borutová, Klára Čmielová, Tereza Juroszková a Alexandr Horeličan.

„Společně s Michalem Raszkou jsme se dostali k paní ošetřovatelce z Třince. Ta nám pomohla vytipovat rodiny, které by to potřebovaly,“ dodal brankář čínského celku KHL Kunlun Red Star.