Dvaačtyřicetiletá bývalá ikona znojemského fotbalového týmu 1. SC Znojmo FK stále srší energií. Když si s Todorem Yonovem chvíli povídáte, nabije vás na celý den, možná i na týden. Ve Znojmě nosil dlouhý čas kapitánskou pásku. Svým entuziasmem táhl mužstvo a zároveň ho stmeloval.

Toše, jak se Yonovovi říká, nebyl nikdy žádný nafrněný fotbalista. Navenek to není vidět, ale je v něm hodně pokory, kterou dokáže proměnit v respekt vůči němu. Legenda znojemského fotbalu věděla, že se jednou profesionální kariéry bude muset vzdát.

Dlouholetý znojemský kapitán Todor Yonov s pohárem.Před pěti lety přebíral Yonov pohár pro vítěze FNL

ZMĚNA STYLU ŽIVOTA
„Připravoval jsem se na to už dlouho. Roky nezastavíš, takže jsem přemýšlel, co budu dělat, až skončím s profesionálním fotbalem. Tvoje tělo, tvůj organismus je zvyklé hrát jenom fotbal. Ty si to musíš v hlavě překopat, aby ses nachystal na něco jiného. Rok to zvládám. Pracuji a hraji fotbal. U nás v Bulharsku se říká, kdo nepracuje, ať nejí.“

TODOR YONOV
O něm: Rodák z bulharského Plovdivu přišel do Znojma v necelých devětadvaceti letech. Neuměl česky, neznal prostředí, přesto se postupně vypracoval v ikonu klubu. Ve Znojmě začínal v lednu roku 2005 a končil po deseti letech, v lednu roku 2015. Dva a půl roku se ještě živil fotbalovým chlebíčkem. Hrál za rakouský Retz. Nyní už není fotbal jeho hlavním zaměstnání, ale stále ho hraje v Rakousku za Wullersdorf.
Největší fotbalové úspěchy: Jako kapitán dovedl Znojmo v sezoně 2009 – 2010 téměř po dvaceti letech do druhé nejvyšší soutěže. O tři roky později, v sezoně 2012 – 2013, opět jako znojemský kapitán táhl tým za vítězstvím v druhé lize. To se podařilo a Znojmo vůbec poprvé v historii hrálo nejvyšší soutěž.
Řekl o něm trenér Leoš Kalvoda: „Vzpomínám na něj velmi rád, protože je jedním z mála hráčů, kteří dokáží vyburcovat mužstvo, kteří dokáží udělat pořádek v kabině. Je to vůdčí osobnost, což dokázal i při postupu do první ligy. Je vítězný typ. Trochu je i bouřlivákem. A trochu nadneseně je i takovým hajzlíkem. Takové hráče ale já mám rád. Vážím si toho, že jsem s ním pracoval. Byla to ve Znojmě velká osobnost.“

POMOCNÍK NA STAVBĚ
„Pracuji v Rakousku u firmy Brabenetz z Wullersdorfu. Dělám helfra na stavbě. Mám to v hlavě uspořádané. Není to pro mě určitě něco, že bych šel pod svoji úroveň. Nikdy jsem si nehrál na nějakou hvězdu. Mám rád hráče, kteří mají sebevědomí a stojí si za ním. I já měl vždy sebevědomí. Není to pro mě krok dozadu, vím, jak se vydělávají peníze. Můj děda v Bulharsku byl zedník. Říkal jsem mámě, že by byl asi pyšný, že dělám u zedníků.“

HELFR VERSUS FOTBALISTA
„Pro mě bylo těžší dělat první měsíc helfra, protože jsem nikdy neřezal cihly, nemíchal maltu. Nikdy jsem nevstával o půl páté ráno. Organismus si musel zvyknout. Teď už ale žádný problém nemám.“

VÁŠEŇ PRO FOTBAL
„Když tě fotbal pořád baví, jsi zdravý, tak je těžké ho opustit. S Wullersdorfem jsme vyhráli sedmou nejvyšší soutěž v Rakousku, 1. Klasse, a postoupili do Gebietsligy, což je šestá nejvyšší liga v Rakousku. Dal jsem deset gólů a jsem druhý nejlepší střelec týmu. Ve Wullersdorfu jsem se domluvil na další rok. Vždycky si říkám ještě rok, ale kdy přijde ten poslední, nevím.“

ČAS NA NĚCO JINÉHO
„Málo času mi zbývá na rodinu. Dcera Viki bude mít osmnáct let a žije v Bulharsku. Alex bude mít čtyři roky a Toško jeden rok. Oba se narodili v listopadu.“

SYNOVÉ FOTBALISTÉ
„Alexe fotbal baví. Každý den kope, lítá za balónem. Určitě bych chtěl, aby synové hráli fotbal. Nebudu je ale do toho nutit, že by museli za každou cenu hrát fotbal. Když uvidím, že mu fotbal jde, baví ho, má talent, tak budu dbát na to, aby to nezanedbal, aby se rozvíjel. Pomůžu mu, dám rady. Když ale uvidím, že talent nemá, nemá chuť fotbal dělat, tak nemá smysl, aby ho dělal. Každý strom se nestane dřevem. Když uvidíš, že kluka v šesti letech nebaví běhat, neví, co je ofsajd, je to zbytečné. Raději to zabal. Je to ztráta času. Sport hodně vezme, ale i hodně dá. Musíš si jít za svým. Když bude chtít syn být doktorem, ať jde studovat. Když bude chtít být zedníkem, ať ho dělá.“



JAZYKY
„Vůbec jsem neuměl česky, když jsem přišel do Znojma. Němčinu jsem se učil stejně jako češtinu. Mezi lidmi. Všechno se dá naučit, když máš chuť. Neměl jsem žádné učitele na češtinu. Pomáhal mi spoluhráč, Slovák, Matúš Minárik. Slovenština je měkčí, a tím je blíže bulharštině. Čeština, slovenština, bulharština jsou slovanské jazyka a mají hodně slov podobných. Když jsem ale přišel a slyšel lidi si česky vyprávět, z dvaceti slov jsem pochopil jedno. To tomu nerozumíš, co říkají, nevíš, jaký to má smysl. Abecedu jsme se učili ve škole v němčině, ale to je něco jiného, než když jsi v prostředí, kde se mluví německy."