Bylo pro vás překvapením, že jste nastoupil v základu a ještě na levé straně, kde nehráváte?
Překvapení to bylo, ale trenéři mi volali už před srazem, že tady ta varianta je, a pokud by měla nastat, ať jsem připravený. Samozřejmě hráč ještě den před zápasem neví. Byla to jedna z variant, na kterou mě trenéři upozorňovali, a nakonec na ni došlo.
Hned po dvou minutách jste mohl skórovat…
(usmívá se) Já vždycky, když takhle nastoupím nově, dostanu se do první šance a nedám. Nechci to zveličovat, ale osobně si říkám, že nežiju v pohádce, realita je tvrdší. Smůla, ale odbojovaný výkon celého týmu. Kluci zaslouží pochvalu.
Hrál jste někdy na levé straně?
Hrál jsem tam v juniorce za Duklu proti Boleslavi, to si pamatuji. Pak jednou za trenéra Jarolíma, ale to bylo snad jen třicet minut, protože se pak zranil hráč na pravé straně. Jinak nikdy. Ale osobně jsem se tam cítil fakt dobře, nebál jsem se toho. Možná mi trenéři našli nový post. Uvidíme. (směje se)
Jak bylo těžké to zvládnout v hlavě?
Budu teď trochu vulgární, ale hlavní bylo se z toho nepo*rat. S prominutím. Na této úrovni je to jen o hlavě. Pomohlo mi, že jsem se na začátku chytil.
Ve druhé půli jste měl také ještě střelu, z tribuny to vypadalo, že to letí nebezpečně. Kolik tomu chybělo?
Já nevím, mám jiné pocity, než kluci, kteří říkali, že to letělo metr vedle. Já byl ale připravený vyběhnout někam nahoru na stadion a slavit. (usmívá se) Ale nechci to nějak vyzdvihovat. Škoda, škoda.
Jindřich Staněk řekl, že z remízy je spíše zklamaný. Co vy?
Těžko říct, těžko se mi to hodnotí, protože šance byly. Ke konci zápasu jsme mohli rozhodnout, mohli jsme vyhrát. Na druhé straně Polsko ukázalo nesmírnou kvalitu na domácím stadionu. Klobouk dolů před nimi. Je to takové rozpačité.
Teď vám stačí v pondělí doma s Moldavskem remizovat, Jindřich Staněk ale na bod nechce hrát…
Jo, souhlas. Tady není o čem. Byla by to sebevražda.
Po nadějném úvodu a určitých šancích vás Poláci začali přehrávat. Co se tam stalo? Pomohla třeba změna útočníků?
Řekl bych, že do gólu jsme hráli dobře, přišlo mi to tak. Potom když stadion ožil, měli Poláci větší sebevědomí, ta pasáž nás trápila a útočníci to měli strašně těžké. Přirovnal bych to teď, když jsme se Slavií hráli proti AS Řím. Tři stopeři na naše dva útočníky, je těžké to odběhat. Klobouk dolů před Kuchtičem (Kuchtou) a Mojmou (Chytilem), že to odběhali, další dva pak zvládli druhou půli. Chudáci si to museli vyžrat tím běháním proti takové kvalitě.
Co se dělo v poločase v šatně?
Z týmu jsem cítil absolutní semknutost v tom, že chceme uspět, chceme to zvládnout, a nepropadali jsme panice. Za sebe mohu říct, že jsem z týmu cítil odhodlání a chtíč to zlomit a třeba i otočit. Myslím, že to bylo skvělé nastavení. Jak má být.
Byl jste rád za zatahovací střechu, protože sněžilo?
Když jsme vyšli ze stadionu a já viděl sníh, tak jsem se málem rozbrečel. (směje se) Bylo to zajímavé, pak jsem si vzpomněl, že tady je střecha. Klobouk dolů před stadionem. Na hezčím jsem asi ještě nehrál.
Nemáte rád sníh, jo?
Nesnáším ho, je mi strašná zima.
Víte něco o Tomáši Součkovi, jak na tom je?
Nevím. Vím, že tam byl obvaz, chodil s obvázanou hlavou. Teď jsem rychle viděl fotku, jak šla noha proti jeho hlavě, bylo to fakt strašné.
Měla to být červená karta?
Nevím, to bych nechtěl komentovat. A stav, já myslím, že je v pořádku.
Jak se těšíte na vyprodaný stadion do Olomouce, kde tu svou cestu můžete dotáhnout?
Těším se moc. Chceme postoupit na Euro, já poprvé, první tyto zkušenosti, takže jsem jak v Jiříkově vidění. Krásný pocit a pojďme to společně dotáhnout jako Češi.
