Na konečnou podobu divizní tabulky jste čekali do posledního zápasu. Prožívali jste velké napětí?
Před středečním utkáním v Blansku jsme doufali, že když uhrajeme bod, tak Rosice v posledním domácím zápase porazí Šumperk a pomůžou nám tím ke konečné čtvrté příčce. Doma měly na jaře výbornou formu a hrály o posun na druhé místo. V koutku duše jsme věřili, že bodík bude na čtvrté místo stačit.

Remíza v posledním utkání sezony tedy nemrzela?
Chceme vyhrávat každý zápas, ale odjeli jsme do Blanska v hodně okleštěné sestavě. Někteří kluci letěli na dovolenou, jiní měli pracovní povinnosti. Na lavičce jsme měli dorostence, takže jsme bod s pokorou brali. Remíza byla zasloužená pro obě strany.

Sledovali jste v pátek, jak dopadne Šumperk v Rosicích? 
Hned jak jsme viděli výsledek, tak jsme si telefonovali a byli rádi, že jsme konečně dosáhli na historické umístění v divizi. (úsměv)

Nadšení tedy bylo veliké?
Určitě. Závěrečné posezení jsme sice zatím neměli, ale slavili jsme už po posledním domácím zápase se Stráním, když jsme ještě ani nevěděli, kolikátí skončíme. S některými spoluhráči jsme se v pátek potkali, probrali to a stihli trošku zapít. Oficiální sraz máme až na konci června, kdy je valná hromada klubu. Tam na to určitě přijde řeč.

Úspěch ještě náležitě oslavíte?
Jasně. Jsme domácký klub a slavíme i v sezoně každý úspěch, včetně dílčích. Po každém zápase zůstaneme v Tasovicích v hospodě, společně pokecáme a dáme si něco k pití. Slavíme průběžně. (smích)

Kdo je při oslavách největší lídr?
Jsou to mladší kluci, kterým velí střední záložník Marcel Blahoudek. Ten je neúnavný na hřišti a potom i na baru.

Dosáhli jste na nejlepší umístění v historii klubu. Jak sezonu hodnotíte?
Se čtvrtým místem jsme spokojení. Kdyby nám to někdo řekl před sezonu, možná tomu ani nevěříme. Opět se nám povedlo zapracovat do sestavy mladé kluky a odehráli jsme spoustu dobrých zápasů. Čtvrté místo je pěkné vyústění. Soupeři vidí, že s námi musí počítat do příštích let. Dvě pátá místa a jedno čtvrté za poslední tři roky nejsou náhoda. Patříme nahoru po právu.

Loni jste se stal nejlepším divizním střelcem, letos jste se sedmnácti brankami skončil třetí. Jak jste spokojený z hlediska osobních statistik?
Je to paradox. Na podzim jsem odehrál míň utkání a dal víc branek než na jaře, kdy jsem odehrál prakticky všechno, takže žádná hitparáda. Jsem k sobě kritický, gólů jsem mohl dát víc. Na druhou stranu jsem rád, že se nám dařilo společně s Pavlem Lapešem, který dal třináct gólů. Třicet branek dohromady je na útočné duo pěkný počin, nejlepší v divizi. Nikdo nemá tak vysoko dva střelce. To mě těší víc než mých sedmnáct zásahů.

Na předních příčkách divize hrajete už třetí rok. Jaký je klíč k úspěchu?
Z mého pohledu je to tím, že jsme dlouhou dobu pohromadě. Zní to jako klišé, ale nějaký pátek hrajeme spolu, kostra týmu se drží. Víme, co od sebe čekat a máme vnitřní sílu. Když se nám nedaří, dokážeme se semknout a zápasy zvládat. Klíč je domácí prostředí, parta a vnitřní síla týmu.

Podaří se stávající kádr udržet i pro následující sezonu?
Nemůžu mluvit za kluky, vždycky jsou nějaké kosmetické úpravy. Doufám ale, že tým zůstane co nejvíc pospolu. Všichni hráči, co do Tasovic přijdou, si to u nás oblíbí. Snad domácká atmosféra na nové kluky zapůsobila a v týmu budou pokračovat. Když se k tomu podaří mančaft kvalitně doplnit, můžeme příští rok hrát na ještě lepších pozicích.

Sám jste aktuálně přijal pozici asistenta trenéra ve Vítkovicích. Půjde skloubit trénování a hraní?
Uvidíme. Domluvím se v Tasovicích, jak budou ochotní spolupracovat. Zaleží i na tom, jak se v Ostravě zabydlím. Třeba mě to na jih nepotáhne a zůstanu v Ostravě, kde budu hrát nějakou nižší soutěž. Teď se chci především adaptovat ve Vítkovicích. Jestli bude později chuť hrát a někdo mě osloví, tak si rád zahraju. Hráčská kariéra teď půjde na vedlejší kolej. Trénování má jednoznačně přednost.

Ve Vítkovicích obnovíte spolupráci s trenérem Jiřím Balcárkem. Byli jste v kontaktu delší dobu?
Od chvíle, co jsme skončili ve Znojmě. Denně jsme si volali a chtěli společně zakotvit. V jarní části sezony se začaly rýsovat nabídky, ale nic nebylo konkrétní. Teď jsme přistoupili k osobním jednáním a čekali na finální rozhodnutí Vítkovic. Nakonec jsme se domluvili a navážeme na dřívější znojemskou spolupráci. (úsměv)

V Ostravě se usadíte nebo budete dojíždět do Znojma?
Mám v Ostravě zajištěné bydlení. Přes týden budu v Ostravě a o víkendu, když bude volno, se pojedu podívat do Znojma. Není ale podmínka, že se budu pravidelně vracet.

Vnímáte nové angažmá jako příležitost posunout se v trenérské kariéře?
Určitě. Před dvěma lety jsem se rozhodoval, jestli se vydám cestou trénování a vsadil jsem na jednu kartu. Odešel jsem do Znojma, kde jsem byl s trenérem Balcárkem spokojený. Myslím, že jsme tam spolu zažili podařený půlrok. Po konci ve Znojmě jsme hned věděli, že spolu chceme dál pokračovat, a byli jsme v užším kontaktu. Jsem rád, že nové angažmá vyšlo.

Vítkovicím se v uplynulé sezoně nedařilo, když skončily předposlední a zachránily se až administrativní cestou…
Máme před sebou velkou výzvu. Chceme mužstvo posunout výš. Když jsem si procházel areál a viděl zázemí klubu, tak vidím, že Vítkovice patří k týmům, které mají hrát ve druhé lize důstojnou roli a pohybovat se na jiných pozicích než v uplynulé sezoně.