Původně Lubomír Pechál, který má v klubu z města kousek od rakouských hranic mimo jiné na starosti sociální sítě, nabídl paní ze spolku Roušky pro Hrušovany, že by mohli zájemci nosit do areálu TJ látky na šití. Hráči i další činovníci klubu potom materiál vozili k dobrovolníkům šijícím roušky. „Dny hekticky ubíhaly. Zjistili jsme, že začalo dobrovolně šít padesát lidí. Potom jsme si uvědomili, že občané potřebují odběrové místo i na hotové roušky, tak jsme ho udělali taky,“ líčil Pechál.

Fotbalisté umožnili obyvatelům zajet autem přímo do sportovních prostor. První den dorazilo padesát vozidel. „Borec u brány pouštěl vždy jedno auto, řidičům vysvětlil, jak se mají chovat. Pokud lidi neměli auta, tak jsme jim roušky díky spolupráci se Supermoto Hrušovany dovezli,“ popsal Lubomír Pechál. Ten se svými kolegy takto pomáhal deset dní v kuse. „To byl normálně koloběh. Firma. Zpětná vazba byla velice pozitivní. Myslím si, že vše splnilo svůj účel,“ neskrýval Lubomír Pechál nadšení.

Většina Hrušovanských svou roušku získala. „Ze dne na den jsme pak skončili s výdejem a začali s údržbou areálu. Někdo musí taky sekat trávu,“ uzavřel se vtipem na rtu fotbalista.