Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dorostenci si po podzimu v divizní tabulce vedou skvěle. Drží první pozici, ale pouze díky lepšímu skóre. A mohlo být lépe. Znojmo mělo totiž jeden zápas k dobru. Na půdě předposledního Žďáru nad Sázavou ale nečekaně prohrálo 0:3.

Postupu z dorostenecké divize podřídilo vedení znojemského fotbalu celkem dost. Do Znojma přilákalo dvě posily z Bulharska. Zpět se vrátil i stoper ligového Slovácka Libor Jedlička. Ten byl v podzimní části ústřední postavou dorosteneckého týmu a hned po návratu ze Slovácka si na svou levou paži navlékl kapitánskou pásku.

Libore, jaktože vy jako favorit soutěže jste prohráli na půdě až předposledního celku?

Důvod je zcela jasný. Jelikož jsme jeli do Žďáru nad Sázavou už potřetí z důvodu nepřízně počasí, došlo z naší strany k velkému podcenění soupeře už před utkáním. Když jsme se vraceli z Vysočiny podruhé, někteří hráči prohlásili, že potřetí už tam nepojedou. A tak to taky vypadalo. Ale to, že tři hráči přijdou na sraz v podnapilém stavu a jeden nepřijde vůbec, bych opravdu nečekal. Od toho se pak odvíjelo celé utkání.

Mimo tento výpadek, jak hodnotíte celkově podzimní část soutěže?

Jsme první, což je určitě pozitivní, ale jsme teprve na půli cesty. Myslím, že nás poučil první zápas, který jsme prohráli. Od té doby jsme všichni tahali za jeden provaz a vše fungovalo, jak mělo.

Jak vidíte jarní boje o postup?

Někteří hráči si musí především uvědomit, jestli hrají fotbal jen pro zábavu, nebo chtějí něčeho dosáhnout.

Musíme svědomitě odvést zimní přípravu, abychom byli stoprocentně připraveni na jarní část, která bude mnohem těžší. Jsme první a každý se na nás bude chtít vytáhnout.

Jestli nepostoupíme kvůli tomu, že budeme horší, dá se to relativně zkousnout. Kdybychom však nepostoupili a věděli, že jsme pro to neudělali maximum, bude zklamání mnohem větší.

Jak se cítíte zpět ve vašem rodném klubu?

Jsem doma, takže mi tu je zákonitě dobře. Mám zde obrovskou motivaci dostat se postupně do mužů a něčeho dosáhnout. Hraji samozřejmě pro tým, ale také za své výkony a chci, aby byly co nejlepší.

Trenér A-týmu Michal Sobota v létě prohlásil, že by vás rád viděl na zimní přípravě s muži. Nastoupíte tedy přípravu s třetiligovým celkem?

Určitě bych si to moc přál, ale zatím nic bližšího nevím. Jen díky samotným tréninkům s áčkem by šla moje výkonnost nahoru. Ale dokud o tom nic nevím, je pro mě priorita příprava s dorostem.

Nezalitoval jste někdy během podzimu toho, že jste opustil první dorosteneckou ligu a vrátil se do Znojma?

Nezalitoval. Mám stále větší motivaci něčeho dosáhnout. Potřebuji cítit důvěru od trenéra, což tady ve Znojmě mám. Myslím, že se toho dokáži hodně naučit i tady, pokud budu dělat vše na sto procent. Navíc mám teprve všechno před sebou.

Kdo myslíte, že bude na jaře vaším největším konkurentem v boji o postup?

Zřejmě to bude Líšeň, která chce jednoznačně postoupit. K ní se určitě přidá Přerov. Ten sice ztrácí pět bodů, ale byl to nejkvalitnější soupeř, se kterým jsme na podzim hráli.

O mužích Znojma je známo, že jsou taková jedna velká rodina. Funguje to tak i v dorosteneckém týmu?

Určitě je v naší kabině čtyři až pět kluků, kteří se dokáží semknout. Někteří se k nim dokáží i přidat. Na druhou stranu jsou tu i tací, kteří stále nechápou týmovou práci. Fotbal je hra, ve které je důležitá práce všech hráčů. Všichni by měli mít vůči týmu zodpovědnost, úctu a pracovat jeden pro druhého.
Měla by být pro všechny čest obléct si dres 1. SC Znojmo. Taky jsou zde lidé jako trenéři, kteří fotbalu obětují hodně, a my bychom jim to měli nějakým způsobem vrátit. Týmová práce je přeci na fotbale to nejkrásnější.