Libor Jedlička, doposud stoper prvoligového Slovácka, se vrací zpět do Znojma. Po dvou letech, které strávil v první dorostenecké lize, jde pomoci týmu, ve kterém s fotbalem v šesti letech začal. Dorostenecký tým v loňské sezoně spadl z druhé ligy a cílem vedení znojemského fotbalu je jednoznačný návrat mezi druholigové kluby u nás. S Jedličkou měl přijít do Znojma i další hráč, jeden z nejlepších útočníků Slovácka v uplynulé sezoně, odchovanec Hrušovan Manfréd Konrád. Ten však v poslední chvíli své rozhodnutí změnil a i v nadcházející sezoně tak bude oblékat dres Slovácka.

Jedlička se tak bude snažit zúročit své zkušenosti a pomoci svému týmu, a třeba i nakouknout na lavičku třetiligového áčka.

Co vás vedlo k tomu se do Znojma znovu vrátit, odejít z první ligy do dorostenecké divize?

Ve Slovácku mi při mém příchodu slíbili, že pokud budu pravidelně hrávat a mé výkony budou dobré, budu mít určité výhody. A i když jsem to nečekal, tak dva roky strávené tam jsem byl nejvytíženějším hráčem týmu. Proto jsem čekal že budu odměněn ať už posunem do reprezentace nebo finančními prostředky, jelikož působení ve Slovácku bylo pro moji mámu velmi finančně náročné. Ale smlouvy dostali jiní hráči, ne já, to mě velmi zklamalo. Možná i tento fakt přispěl k rozhodnutí vrátit se do Znojma.

Ovlivnilo vás nějak působení v Uherském Hradišti?

Angažmá ve Slovácku mi dalo velmi mnoho a důvod návratu byl také v internátu, kdy každý musí být do šesti hodin na pokoji, což je někdy opravdu k nevydržení. Navíc se tam nedalo moc učit. Většina kluků tam studovalo učňáky, ale jelikož já jsem byl na gymplu, dokážete si představit, jak to tam vypadalo.

Co si slibujete od návratu do rodného města?


Vím, že je to pro mě bohužel krok zpět, ale s tím musím počítat. Jen doufám, že se udržím minimálně na takové fotbalové úrovni jako jsem teď a nepůjdu fotbalově dolů. Mým cílem je letošní rok postup s dorostem zpět do Moravskoslezské dorostenecké fotbalové ligy a příští rok se propracovat do A-mužstva. Má to i své výhody. Budu mít více času na školu, na které mi velice záleží a samozřejmě na přátele a rodinu.

Máte za sebou už nějaký trénink se Znojmem. Jaké si myslíte, že má tým vyhlídky co se týče postupu?


Myslím, že letošní rok se musí jednoznačně postoupit, ačkoli někteří hráči zde berou fotbal na lehkou váhu a spíše jako odreagování. Na druhou stranu jsou zde fotbalisti, kteří na sobě chtějí pracovat, mají své kvality a jsou schopni podřídit klubu a fotbalu vůbec úplně všechno.

Vzali vás hráči mezi sebe nebo k vám vzhlížejí jako k nějaké modle?


Téměř se všema klukama jsem velice dobrý kamarád. Od malička jsem s nimi hrával v žákovských kategoriích, tak není divu. Neznám zde pouze pár nových tváří, ale s tím já problém nemám. Nepřišel jsem do Znojma si zvýšit sebevědomí nebo něco podobného, ale hrát fotbal. A doufám, že společný záměr budou mít i ostatní.

Jaké máte životní krédo?


Nejdůležitější je pro mě rodina, škola a fotbal. Nejsem typ člověka který dokáže prosedět den doma u televize. Chci žít naplno. Jsem ctižádostivý a v životě chci něco dokázat. A jestli to nebude ve fotbale, bude to v životě osobním. Život není jen o kopání do míče, ačkoli to pro mě znamená moc.