Jaké bylo sledovat zápas z tribuny?

Není to ono, ale zase jsem lépe viděl. Někdy však vypadám trošku jako blbec, že tam řvu a lítám jako magor, ale to k fotbalu patří.

Váš hlas byl slyšet jako obvykle, takže absence na lavičce nepřinesla žádné komplikace?

To ne. Když není moc diváků a moc nekřičí, dají se přeřvat. Jen mě to stálo hlasivky. (úsměv)

Asistent Duda předával vaše pokyny hráčům?

Koučoval jsem přes něj a něco hráči slyšeli, když jsem na ně zařval, reagovali na poznatky. Tibor to na lavičce zvládl taky perfektně.

Měli z vás hráči obavy, když vás viděli gestikulovat u zábradlí?

Jen ať mají strach. (smích) Myslím, že ne. Věděli, co mají hrát a hlavně první půli předvedli kvalitní fotbal.

Jak vás jako bývalého olomouckého hráče i trenéra hřeje výhra nad Olomoucí?

Samozřejmě hřeje, ale já Olomouci stále přeji a myslel jsem, že se bude pohybovat jinde. Ne že se budeme spolu tahat o pozice na sestup.

Mohou se hráči těšit na nějaké občerstvení do kabiny za výhru?

Ještě jsem nic nevypsal, řekl jsem jen, že něco dostanou. Rozmyslím co, ale zase moc je rozmazlovat nebudu.

Zklamala vás Olomouc, která i díky vaší hře moc nepředvedla?

No nepředvedla nic, ale do ničeho jsme ji nepustili. Perfektně jsme napadali hlavně první poločas. Druhý jsme byli trošku zakřiklí, začali jsme se možná bát o výsledek, ale to k fotbalu patří. I jiná mužstva mívají taková hluší místa, proto jsme dostali gól.

Vymanili jste se ze sestupových příček. Pomůže to psychicky?

Je to po dlouhé době a myslím, že na psychiku to hráčům pomůže. Teď nás čeká těžké utkání v Teplicích, musíme ho zvládnout. Když ovšem kluci budou předvádět takové výkony jako první poločas, nemají se za co stydět.

Už se těšíte na jarní část sezony zpátky na znojemský stadion?

To ano, ale v Brně to nebylo tak špatné. Máme čtrnáct bodů a posunuli jsme se někam dopředu. Je otázka jednoho zápasu, abychom se dostali doprostřed tabulky.