Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér i vy jste před zápasem říkali, že potřebujete rychlý gól, který vás uklidní. Ten přišel, přesto jste se trápili. Proč?

Výkon nebyl rozhodně podle našich představ. Je pravda, že jsme se utkáním protrápili. Chybu vidím v tom, že jsme měli za stavu 2:0 přidat nějakou branku. Šancí na to bylo dost. Jenže pak jsme dostali takový hloupý gól a nakonec jsme se strachovali o výsledek až do konce.

Kouč Kučera si po utkání stěžoval, že i když vás varoval, tak jste Tasovice podcenili a nebojovali jste. Souhlasíte s ním?

Nechci mluvit za ostatní. Můžu mluvit za sebe a já nic nepodcenil. Na zápas jsem se hodně těšil a byl jsem nahecovaný. Na soupeře jsme se připravovali, bohužel se nám moc nedařilo.

Překvapil vás soupeř něčím?

Ne, vůbec. My drželi balon a Tasovice vyrážely do nepříjemných brejků a měly i nebezpečné standardky. V podobných utkáních to tak chodí. Soupeř z nižší soutěže se chce proti silnějšímu vždy vytáhnout. Navíc šlo o regionální derby.

Naskočil jste až do druhého poločasu. Jak hodnotíte svůj výkon?

Nic moc. Měl jsem pár šancí, které jsem neproměnil. I já jsem mohl přispět k tomu, abychom měli klid a nebáli se o výsledek až do konce.

V Tasovicích jste začínal a bydlíte tam. Co jste při vstupu do zápasu cítil?

Pro mě šlo o speciální událost, na kterou jsem se těšil dlouho dopředu. Už když hrály Tasovice kolo před námi, tak jsem si moc přál, ať postoupí, a můžeme s nimi změřit síly. Všechny kolem tamního fotbalového dění znám.

Hned jste se uvedl nešťastným zákrokem…

Bohužel jsem v prvním souboji zranil kamaráda Radka Lašáka. Zlomil jsem mu nos. Mrzí mě to, ale neudělal jsem to naschvál.

Co na to říkali ostatní protihráči a diváci na stadionu?

Samozřejmě mě popichovali, že jsem to udělal určitě schválně.