O údržbu umělé trávy v Jevišovicích se stará Pavel Makovička. Jeví se to jako snadná činnost, protože tráva, které neroste, se nemusí sekat, zavlažovat, hnojit,… Není to tak úplně pravda, zejména v zimě má spoustu práce. „Letos nám dal sníh pěkně zabrat. Pořád jsme ho museli odklízet. Máme na to traktůrek. Jen jednou se stalo, že jsme nestíhali," popisuje správce Pavel Makovička.

Po zimě také umělá tráva vyžaduje větší údržbu. „Když je sníh, vyhrnuje se s ním i gumová hmota, kterou je plocha vysypaná. Musíme ji doplnit. Je tam potřeba, aby povrch nebyl úplně tvrdý a vlas se postavil," přibližuje Makovička.

Traktůrek neslouží jenom ke shrnování sněhu. „Musíme umělou trávu smykovat, upravovat, projíždět kartáčem, aby se postavila. Po zápase zabere údržba plochy dvě hodiny," vysvětluje správce.

Na hřišti je zejména o víkendu od rána do večera. Plocha totiž nabízí i osvětlení. „Od ledna máme hřiště plné. Hraje se tady od osmi od rána do deseti do večera," dodává.

Manželka správce je zvyklá, že její muž tráví téměř veškerý volný čas na hřišti. „Ví, že si vzala fotbalistu. O fotbal se v Jevišovicích starám dvacet let. Dřív jsem dělal i předsedu oddílu. Sám jsem fotbal v Jevišovicích hrával na okresní úrovni. Můj syn hraje za áčko," prozrazuje.

Správce hřiště Pavel Makovička

Stál také za nápadem vyměnit škvárový povrch jevišovického hřiště za umělou trávu. „Vzniklo tady na můj popud. Přemýšleli jsme i nad normální trávou, ale v okrese moc umělých ploch není, tak jsme do toho šli. Povrch je to sice tvrdší, ale přes zimu se na tom dá vydělat. Přitáhne to sem lidi," poznamenává Makovička.

Na hřišti v Jevišovicích hrají nejen fotbalové týmy ze Znojemska, ale také třeba z Rakouska. Své soustředění zde měly třeba ragbistky z Prahy. O víkendu zde hráli zápas američtí fotbalisté. Jevišovičtí mají s areálem další plány. „Chystáme se postavit posilovnu. Dostali jsme na ni dotaci. Ještě bychom potřebovali vybudovat ubytování, aby bylo celé zázemí kompletní a přilákalo více sportovců," podotýká správce.

Někdy ho ale dokážou sportovci naštvat. „Některé mančafty jsou slušné, je po nich uklizeno, nic nerozbijí, ale pak přijedou týmy a hned něco utrhnou, rozbijí nebo poškodí. Ničeho si neváží," stěžuje si na neukázněné týmy.

Fotbal provází padesátiletého Makovičku celý život. „Nevím, co bych dělal, kdyby nebyl fotbal," uzavírá.