Zezačátku se jeho týmu nedařilo, postupně ale rezerva nabírala na obrátkách. Mohlo ji tak mrzet pouze předčasné skončení podzimní části soutěže.

Libor Palička má ovšem za sebou i pestrou hráčskou kariéru. Třeba angažmá v brněnské Zbrojovce. Dokázal s Rudou Hvězdou Znojmo vykopat druhou ligu, kde okusil vrcholový fotbal.

Pak se ale dostal do rakouského Hornu a u našich sousedů šestatřicetiletý špílmachr brázdí zelené trávníky dodnes.

Libore, jak jste se do Rakouska vůbec dostal?


Když jsem nastoupil na vojnu, začal jsem ve Znojmě pravidelně hrávat. Pak jsem se ale kvůli machinacím různých majitelů dostal do Rakouska. Prostě mě tam prodali.

Jakou soutěž dnes v Rakousku hrajete?

Je to zhruba druhá nejnižší. Víceméně proto, abych se hýbal a určitým způsobem se udržoval na nějaké fotbalové úrovni.

Kariéru tedy zakončíte u našich sousedů?

Myšlenkami jsem samozřejmě někde jinde. Pořád doma. Rád bych zakončil svou aktivní hráčskou kariéru u nás.

Takže by vás mohli fanoušci vidět nejen na lavičce, ale i na trávníku?

Ještě nevím. Určitě bych si chtěl ve Znojmě znovu kopnout. Vše závisí na tom, jak se domluvíme s majitelem klubu. Byl by to krásný závěr mé fotbalové kariéry.

Takže byste hrál v B–týmu?

Ano. Plnil bych tam roli takového staršího hráče, který by na hřišti jistým způsobem korigoval ty mladší.

Co u vás převažuje. Spíš aktivní hráčská kariéra, nebo koučink?

Tak hlavně chci pořád hrát. Nejsem zase tak starý, abych skončil. Ale určitě to trenérství je pro mě důležitější. Před sedmi lety jsme ve Znojmě rozjeli projekt tréninkového centra mládeže. Zatím se nám to daří. Pomaličku se tak přeorientovávám a sbírám trenérské zkušenosti.

Jaké máte trenérské cíle?
Nechtěl bych prohlašovat nějaké cíle. Je to všechno o nabídkách.

A váš momentální trenérský cíl je jaký?

Zatím mám licenci B, kterou bych si chtěl samozřejmě rozšířit. Každopádně mě trénování baví. Teď pomaličku sbírám zkušenosti a na nějaké vrcholové trénování mám ještě spoustu času.

Jste hlavním trenérem béčka. Jak jste s ním spokojen po podzimní části I. A třídy?

Jsem i nejsem. Začátek soutěže se nám nepovedl. Navíc jsme měli nějaké zraněné a také karetní tresty. Po prvních dvou kolech to s námi nevypadalo dobře, ale v závěru jsme se dostali do herní pohody a tomu odpovídaly i výsledky.

Váš syn hraje ve Znojmě za dorost. Chtěl byste si někdy zahrát jako otec a syn bok po boku?

Určitě. Myslím si, že na to určitě přijde. Jestli to bude mistrovské utkání , nebo jen přátelské, to už je jedno. Důležitý bude ten pocit.

Takže je vaším velkým přáním si zahrát s Liborem Paličkou mladším?

Záleží to všechno na zdraví, ale samozřejmě je to mé přání. Ostatně jako asi každého táty, který přivedl svého syna ke sportu, jenž sám provozuje.