Po sedmi letech přivítáte opět soupeře z nejvyšší soutěže. Co to pro vás znamená?
Pro tasovický fotbal je to svátek, a to nejen pro vedení, sponzory, hráče, ale hlavně pro fanoušky. Celé okolí už se těší na pěkný fotbal.

Původně jste měli hrát 29. srpna. Proč jste změnili termín?
Po vzájemné dohodě jsme změnili termín na páté září, protože Slovácku to kolidovalo s ligovým zápasem.

Slovácko je poměrně blízko. Očekáváte příjezd jejich fanoušků?
To asi ne. Přijedou asi jen ti, kteří mají u nás nějaké rodinné vazby. Spoustu lidí od nás je ze Slovácka, takže je možné, že tu někdo má příbuzné. Očekáváme hlavně naše stálé fanoušky, lidi z okolních vesnic, kteří chodí rádi na fotbal. Počítáme, že přijde osm set až tisíc lidí. Na Duklu přišlo dvanáct set lidí. V pohodě se sem vešli.

Slovácko není rizikový soupeř, přesto ale, chystáte nějaká bezpečnostní opatření?
Nevoláme ani policii. Zvládneme to sami. Chceme, aby nám pomohli místní hasiči, hlavně s parkováním.

Vaše fotbalové zázemí je skromné. Nebude to pro Slovácko šok?
Trochu ano, ale pro Duklu to šok nebyl. Dostanou dvě kabiny, aby jim to nebylo malé, a teplá voda nám taky teče. Máme studii na nové kabiny a tribunu, ale nyní dokončujeme tréninkové hřiště. Bude hotové v září. Až tuto stavbu ukončíme, začneme se věnovat přípravě výstavby kabin a tribuny. Budeme žádat o dotace. S financováním nejen fotbalu, ale i jeho zázemí, nám pomáhají obce Tasovice a Hodonice.

Jak jste prožíval první kolo s Velkým Meziříčím?
Šli jsme do utkání s tím, že nemáme co ztratit proti silnému velkému soupeři. Přece jen hrají třetí ligu, nejvyšší amatérskou soutěž. Vyburcovali jsme naše hráče, aby zkusili překvapit a dali do zápasu všechno. Oni sami měli zájem se předvést a ukázat sílu. A podařilo se to. Hráli jsme vyrovnaný zápas. Byly tam sporné okamžiky ze strany rozhodčího na obě strany. Chtěli jsme vyhrát v prodloužení, protože jsme měli strach z penaltového rozstřelu. Byli jsme ale šťastnější tým, protože jejich nejlepší hráč nedal penaltu, náš brankář ji chytil. Byli jsme v obrovské euforii. Do druhého kola jsme si přáli ligového soupeře a to se nám splnilo.

Rozjela se už i divizní sezona. Váš tým si připisuje hlavně remízy. Jak se na to díváte?
Remízy se nám vůbec nelíbí. Musíme na tom zapracovat, protože je lepší jednou vyhrát a dvakrát prohrát než tři remízy. Za tři zápasy jsme dostali devět gólů, což nesvědčí o příliš dobré obraně. Měli jsme loni nejlepší podzim v historii, když jsme získali sedmadvacet bodů. Letos to zatím nevypadá, ale doufejme, že se to obrátí.

Jak se vám daří financovat fotbal?
Těžko, ale zvládáme to.

Mívali jste problém, že vám odcházeli hráči do Rakouska.
Je to pořád. Před dvěma lety nám odešel stěžejní hráč Robin Hrobař, který nám chybí. Bohužel jsme blízko hranic a hráči dostanou víc peněz, než jsme schopni dát my.

Jak skládáte tým?
Máme relativně mladý tým. Jsou v něm vlastní odchovanci, pak máme hráče z jiných venkovských klubů, kteří měli zájem u nás hrát, a částečně máme hráče ze Znojma, kteří se neprosadili v profesionálním fotbalu nebo jsou čekatelé, rozehrávají se u nás jako Dan Odehnal, který je u nás na hostování na půl roku.

Jak se vám líbí divizní soutěž?
Líbí se nám. Je lepší jak krajský přebor. Má vyšší úroveň. Nemáme ambice hrát vyšší soutěž. Chceme hrát pro diváky, abychom byli v horní části tabulky.

Jak se vám daří práce s mládeží?
Letos máme generační problém v dorostu, kde byly slabé ročníky, tak jsme se spojili s Hrádkem. V žácích a v přípravce už je situace lepší. Pomáhá místní škola. Pan učitel Durajka nám vyhledává hráče. Máme štěstí, že pomáhají rodiče. Hodně se starají maminky.

Jak dlouho jste předsedou?
Asi dvacet let.

A budete ještě dalších dvacet let?
Nebudu. Už jsem řekl, že chci pomalu končit, ale zatím se na mé výnosné místo žádná náhrada necpe, tak jsem se ještě nechal zvolit. Doufám, že se během čtyř let mého funkčního období někdo najde. Já už se budu chodit na fotbal jen dívat.