Na jih Moravy přišel v roce 2006 a ve Znojmě zůstal následujících deset let. „Pamatuju si, že když jsem přišel do Znojma, majitel nám říkal, že za tři roky postoupíme do druhé ligy a za další tři pak do první. Nakonec to tak opravdu vyšlo. Bylo to pro každého z nás velké zadostiučinění. Odměna za naši práci a lásku ke klubu,“ vzpomíná Lacko.

A dodává, že se spoluhráči necítili tlak na postup. „Neříkali jsme si v kabině, že musíme nutně postoupit. Šli jsme zápas od zápasu a parta byla nastavená tak, že to šlo samo. Ani jsme se o tom mezi sebou nemuseli bavit,“ popisuje rodák z Bratislavy.

Právě dobrá parta byla podle něj hlavní faktor úspěchu. „Šlo asi o nejlepší partu v kabině, jakou jsem kdy zažil. Kluci jako Todor Yonov, Pepa Hnaníček, Radim Nepožitek a tak dále. Sedli jsme si fotbalově i lidsky. Doteď jsem se spoustou kluků v kontaktu,“ přibližuje.

Které z postupových oslav byly náročnější? „Po postupu do první ligy na oslavy moc času nebylo, protože se za chvilku zase začínalo a všechno bylo dost hektické. S kluky jsme si ale samozřejmě dali pár piveček. Větší oslavu jsme měli po postupu do druhé ligy. Pamatuju si, jak jsme jeli vláčkem po Znojmě. Byl to první společný úspěch, takže o to silnější,“ vysvětluje.

A vzpomíná na premiérovou sezonu v domácí nejvyšší soutěži. „Tohle jsou ty největší fotbalové zážitky. Většina z nás do první ligy nakoukla poprvé. Strašně jsme si celou sezonu užívali, i když jsme posbírali spoustu porážek a nakonec sestoupili. Nejvíc nás mrzelo, že jsme nemohli hrát na znojemském stadionu před všemi domácími fanoušky,“ připomíná.

Po sestupu do druhé ligy strávil ve Znojmě ještě rok. Mužstvo dokonce vedl jako kapitán. Pak na sezonu a půl posílil brněnskou Zbrojovku, střihl si půlroční angažmá v rakouském Retzu a nakonec znovu zakotvil ve Znojmě. Po dvou sezonách musel ale kousat hořký pád do MSFL. „Je mi smutno z toho, jak to teď ve Znojmě vypadá. Klub si zaslouží být někde jinde. Většinu kluků ze současného kádru už neznám, ale značku 1. SC Znojmo pořád sleduju. Přeju si, ať se klub brzy stabilizuje,“ povídá.

Přestože momentálně hájí barvy druholigové Jihlavy, stále žije ve Znojmě. „Ve Znojmě bydlím od chvíle, co jsem do něj poprvé přišel. Strašně jsem si ho zamiloval a nikdy se mi nechtělo stěhovat. Dojížděl jsem do Brna a teď dojíždím i do Jihlavy. Už jsem po těch letech Znojmák,“ říká s úsměvem.

Na ulici se ještě čas od času zastaví s některým ze znojemských příznivců „Ještě mě pár lidí zná, i když jsem za ty roky trošku zešedivěl. Nejhezčí to bylo v době, kdy jsme vyhrávali a postupovali. Lidi nás zastavovali, bavili se s námi, člověk si to užíval. Doufám, že fanoušci na ty časy s láskou vzpomínají,“ dodává.