Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před čtyřmi lety jste v klubu nastolili novou koncepci, která nyní slaví úspěch. Jak to vůbec celé vzniklo?
K mužstvu jsem tenkrát přišel na podzim, když mělo po sedmi kolech čtyři body. Podzim jsme nějak dokopali a pak vsadili na mládí. Kádr jsme hodně omladili, na platech jsme výrazně ušetřili a rozloučili se s opravdovými fotbalovými jmény. Ten kádr byl hodně silný, i přesto jsme se rozhodli zariskovat.

Jaký byl efekt?
Fotbal se hrál stejný, možná i lepší. Od té doby jsme pracovali s hodně mladými fotbalisty. S přehledem jsme se zachránili. V létě jsme to lehce posílili a postupem času se mužstvo zkvalitňovalo. O každé přestávce k nám přišli zhruba dva hráči, až se postupem času stal znojemský kádr opravdu silným.

Byly už tenkrát myšlenky na postup do vyšší soutěže?
Tenkrát jsme to vůbec neřešili. Samozřejmě když jsme byli předminulou sezonu nahoře, tak jsme se o tom začali bavit a pracovat na tom, abychom na něj jednou dosáhli.

Takže od té doby se datuje vaše cesta za postupem?
Ne tak zcela. Samozřejmě jsme chtěli a moc, jenže loni jsme si to pokazili sami. Ztráceli jsme v domácích zápasech, což mělo nakonec na celkový výsledek drtivý dopad.

Letos to už ale skončilo…
Tuto sezonu jsme paradoxně za postupem nešli od samého začátku. Věděli jsme, že spadlo HFK Olomouc, které mělo druholigové ambice, skvělé zázemí a rozpočet dvakrát větší než ostatní kluby MSFL. Řekli jsme si, že abychom mohli Olomouci konkurovat, musíme trochu přebudovat kádr. To jsme také v létě udělali, proto jsme ani ty postupové cíle neměli. Nevěděli jsme, jak si to sedne. Když jsme pak měli po podzimu slibný náskok, řekli jsme si, že už to nepustíme.

CO MOŽNÁ NEVÍTE
Michal Sobota se narodil v Jihlavě a jeho první kroky vedly na hokejový stadion. V přípravce nastupoval po boku znojemskému fanouškovi známých hokejistů Milana Kastnera nebo Romana Kaňkovského. Poté ale začal inklinovat k fotbalu. Jak bývaly ve Znojmě fotbalové kluby FC a Rudá hvězda, v Jihlavě byl Spartak a Modeta. Za Modetu hrál otec Michala Soboty, ale on šel paradoxně do Spartaku Jihlava. V dorosteneckém věku odešel do Baníku Ostrava, kde zažil nejlepší léta. Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a získal dva mistrovské tituly. Na svém kontě má i vojenské angažmá v Chebu, poté byl i v pražské Spartě, až nakonec zakotvil ve Znojmě. Michal Sobota působil i v rakouském Hornu, kde strávil třináct let. K trénování přičichnul právě v Hornu, poté trénoval i v Jevišovicích, odkud se dostal až do Znojma.

Takže jste měl jako trenér šťastnou ruku?
Ať to byl Šilinger, Zapalač nebo místo Pacandy Látal, byly to typy hráčů, které maximálně zapadly. Navíc všichni jsou talentovaní a mají na sobě co zlepšovat. Rozhodně není jejich aktuální forma jejich stropem.

Je to možná absurdní, ale vy jste se postupem do druhé ligy připravil o trenérskou práci…
Pravda je to jen napůl. Nemám licenci na druhou ligu, ale jak se říká, všechno se dá obejít. Právě teď řešíme trenéra, který by do Znojma přišel. Podzim bychom měli dělat společně a od zimy by měl plnohodnotně áčko převzít. Potřebujeme posílit zejména management klubu, takže bych měl poté zastávat funkci sportovního ředitele.

Nemrzí vás to?
Mrzí mě to. Někdy mi to sice lezlo na palici, ale na druhou stranu jsme tu vytvořili skvělou partu, která fungovala a táhla za jeden provaz. Hráči ale také potřebují jít trochu dál a hodně jim v tom může pomoci i nový trenér.

Takže se s trénováním loučíte?
Ne, to vůbec. Já se budu trenéřině věnovat i nadále. Budu pokračovat ve své práci s těmi nejmenšími fotbalisty. To mě neskutečným způsobem nabíjí, odreaguji se u toho a hlavně je na dětech vidět ta radost.

Proč jste si za ty roky licenci neudělal?
Já se vždycky spíše motal okolo dění klubu. Zajišťoval jsem různé věci kolem a trenéřina byla pro mě něčím navíc. Baví mě, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych druhou ligu trénoval. Asi to mám v krvi. Můj otec se svého času podobným způsobem motal v Jihlavě okolo hokeje.

Jak vysoko je ve vašem žebříčku úspěchů právě letošní postup?
Málokomu se podaří taková věc a určitě ten postup znamená hodně. Pár postupů jsem už jako trenér nebo hrající trenér zažil, ale tohle je pro mě úspěch asi ten největší.

Jak vidíte šance Znojma ve druhé lize?
Bolest českého fotbalu je fakt, že se všechny kluby snaží hledat vysoké hráče. Druholigová mužstva sice mají v sestavě doslova stožáry, ale co se týče fotbalovosti, můžeme se v pohodě rovnat středu tabulky. Svědčí o tom i naše přípravná utkání s druholigovými celky. Ty jsme dokázali slušně potrápit a například trenér Zlína po přátelském střetnutí s námi, těsně před ligou, totálně překopal sestavu.

Je to písnička budoucnosti, ale dokážete si ve Znojmě představit třeba první ligu?
To si představit nedovedu. S první ligou je strašně moc organizačních starostí, velký důraz se klade na stadion od osvětlení až po vyhřívaný trávník. Samozřejmě by to ale bylo příjemné.

Co bude pro novou sezonu klíčové?
Důležitý bude start do soutěže. Pokud přijde na začátku pár proher, nebude to ideální. Co se týče fotbalovosti, nemám strach. Musíme také počítat s tím, že ve druhé lize jsou mužstva zkušenější. Také si musí kluci uvědomit, co hrají. Tady se už trestají žluté karty, takže musíme mít i širší kádr. Prostě ve druhé lize mohou už rozhodovat úplné maličkosti.

Nemůže hrát roli i zkrácená příprava?
Je to trochu nevýhoda. Druhá liga začíná podstatně dříve, takže nám zbude na přípravu sotva pět týdnů. Navíc to musíme včas a rychle posílit. Na druhou stranu jsme už v zimě ordinovali hráčům větší dávky, abychom byli v případě postupu připravení.

Budete tedy hodně obměňovat kádr?
To ne. Pokud nikdo nebude chtít odejít, budeme rádi, když všichni hráči zůstanou. Chceme kádr posílit na pár postech a hlavně získat jednoho zkušeného hráče, to je pro nás prioritou.

S postupem se naskýtá otázka i rezervního týmu. Nebude krajský přebor málo?
Taky jsme o tom přemýšleli. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby béčko do budoucna hrálo výše. Svaz navíc chystá projekt pro rezervy prvoligových a druholigových týmů, které by hrály juniorskou soutěž hráčů do jednadvaceti let. Uvidíme, jak to celé dopadne.

Jak vnímáte vůbec úspěch znojemského fotbalu u veřejnosti?
Druhá liga se tu hrávala. Bez ohledu na to, je to velký úspěch. Dostali jsme se mezi dvaatřicet nejlepších klubů v republice, což něco znamená. Samozřejmě nás někdo plácá po ramenou, ale jsou tu i tací, co nám to nepřejí. To bych mohl deklaroval na ukopaných zrcátkách u svého auta a podobně. (úsměv)

Máte nějaké trenérské „know-how“, které zapříčinilo druholigový úspěch?
To ani ne. Já tvrdím, že za trenérem musí jeho mužstvo stát a musí mu bezmezně věřit. Bez toho to nejde. To se nám tady ve Znojmě podařilo, a proto slavíme druholigový úspěch.

Máte nějaký vzor, podle kterého jste ordinoval fotbalovou taktiku?
Nemám, ale líbí se mi ofenzivní fotbal, který jsme se snažili hrát. Samozřejmě se nebudu tajit tím, že se mi líbí herní projev Brazílie a na klubové scéně Barcelony. To je to, co dělá fotbal fotbalem. Krátké přihrávky a nespočet pestrých kombinací.

Přeci jenom budete na jižní Moravě jediný druholigový klub. Budete s některým z jiných klubů spolupracovat?
Máme něco domluveného, ale ne v rámci jižní Moravy. Jsme domluvení s Olomoucí, která má prvotřídní mládež a vůbec fotbalovou základnu. Vedení Olomouce se líbí naše práce a proto budeme vzájemně spolupracovat. Oni mají spoustu hráčů, kteří zatím na první ligu nemají, ale zase by chtěli, aby hráli výše, než je MSFL.

Co by dělal Michal Sobota, kdyby nezůstal u fotbalu?
To si vůbec nedokážu představit. Kdybych nedělal fotbal ve Znojmě, dělal bych ho asi někde jinde. Fotbal je můj život.