Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Další fotbalová sezona skončila, jaké je trenérské hodnocení?

Tato sezona se špatně hodnotí. Bylo to jako na houpačce. Už na podzim to byla série vítězství, série porážek a na závěr opět šňůra vítězství. Jaro jsme začali nejen výsledkově dobře, ale i kvalitní hrou. První remízu jsme uhráli vlastně až v rámci dvaadvacátého kola ve Frýdku–Místku a pak přišla ta dlouhá série proher.

Prostě mladé nevyrovnané mužstvo, které hraje bezstarostný fotbal. Buď vyhrajeme, nebo prohrajeme. Pozitivní bylo, že se do mužstva zabudovali další dorostenečtí odchovanci. Třeba Mička byl před sezonou až šestý obránce a nakonec díky zranění jiných hráčů nastupoval pravidelně a stal se pilířem obrany.

Na začátku jarní sezony hrál tým skvěle, pak přišla série proher. Kde nastal zlom?

Jak už jsem řekl. Díky zraněním se mužstvo ještě více omladilo. Měl jsem z toho strach, ale čas ukázal, že tito mladí hráči mají svoji kvalitu. Musí tomu ale dát vše. Paradoxem je, že zlom nastal po skvělém výkonu proti prvnímu Fulneku. Ten naše mužstvo hodně potrápil a prohráli jsme až v závěru kvůli individuálním chybám. To nám zůstalo až do konce sezony.

Týmu určitě nepomohla ani zranění klíčových hráčů…

Samozřejmě, ve třetí lize nemá žádné mužstvo tak široký kádr, aby dokázalo nahradit spoustu zraněných. My jsme to měli postavené na zkušených (Yonov, Minarech, Kováč) a kolem ty mladé. Bohužel tito tři ze sestavy vypadli na půl sezony. Ostatní si museli tu zodpovědnost rozdělit více mezi sebe a šlo to.

V momentě, kdy se dva z těchto hráčů vrátili do sestavy, jakoby z mladíků zodpovědnost spadla a mysleli si, že už je to zas jen na nich. V té chvíli jsme začali prohrávat.

Spousta hráčů říká, že tým potřebuje k úspěchu pár zkušených borců, kteří mužstvo strhnou. Souhlasíte?

S tím až tak nesouhlasím. Je to trochu alibismus. Toto mužstvo ukázalo svoje kvality a bude neustále růst, protože má ještě rezervy.

Já jsem těmto hráčům řekl, že za dva roky po nich neštěkne ani pes. Teď je ten čas, kdy se musí světu ukázat. Pak už o ně nebude ve vyšších soutěžích zájem, budou prostě staří.

Když se dají všichni zdravotně dohromady, tak nám stačí jeden zkušený hráč do středu pole. Samozřejmě, kdybychom chtěli od prvního kola pomýšlet na postup, tak musíme posílit o pět hráčů.

Má klub vůbec podmínky, aby takové borce přivedl?

Myslím si, že náš klub patří mezi pět až šest prvních mužstev třetí ligy.

Jaké vám vedení klubu poskytlo tréninkové podmínky a zázemí?

Po příchodu Oty Kohoutka na pozici majitele klubu se změnila spoustu věcí k lepšímu. S trénováním problémy nebyly. Měli jsme luxusní zimní soustředění. Určitě nám chybí více ploch a umělý trávník, ale muži se vždy dostali někam trénovat.

Horší je to s mládeží, které tyto plochy chybějí víc, což musíme vylepšit. Nadále totiž chceme pracovat hlavně s odchovanci, kterých máme po republice dost (Ostrava, Slavia, Slovácko, Jihlava, Brno). Pro osm mládežnických družstev je jedno hřiště málo.

Považujete umístění v konečné tabulce za úspěch, nebo naopak?

Konečné umístění je pro mne osobně velkým zklamáním.

Chtěli jsme být do pátého místa a když jsem viděl tu kvalitu proti Fulneku, a to nebyl jediný zápas, tak jsem klukům řekl, že když nebudou do třetího místa, vše ostatní je špatné umístění.

K čemu bude směřovat nadcházející letní příprava?

Teď mají kluci do šestého července volno. Pak se začneme tvrdě připravovat. Spíše jak na fyzičce potřebujeme zapracovat na technicko-taktických věcech. A od toho se bude příprava odvíjet.

A další ročník se znovu pokusíte o postup?

My jsme nehráli na postup ani letos. Samozřejmě jsme chtěli být co nejvýše, ale to se nám nepovedlo. To stejné platí i pro nadcházející sezonu.

Proslýchalo se, že jste chtěl po šňůře nebodových zápasů odstoupit, trenérem jste ale zůstal. Budete stát na lavičce i v příští sezoně?

Ano, uvažoval jsem o tom. Chtěl jsem dodat mužstvu nějaký impuls ke zlepšení. Po zápase s Hranicemi jsme si s Otou Kohoutkem sedli a vše probrali. Zůstanu dál u mužstva. Možná to bude někomu vadit, ale chci s tímto týmem pracovat. Nastavili jsme si svoje mantinely odkud kam to může jít a chceme pokračovat v té cestě, kterou jsme si vytyčili.

Půjde to se Sobotou, nebo s někým jiným. Stejně bych v tomto klubu zůstal a pracoval zase dál třeba u mládeže. To není jenom o mně.

Máte už v této chvíli naplánované nějaké změny v kádru?

Změny, jak už jsem odpověděl, budou minimální. Samozřejmě prioritou pro nás bude jeden zkušený hráč, ale vše je teprve v jednání. Třeba budete překvapeni.

Nezklamala vás návštěvnost na domácích zápasech?

Určitě mě ta návštěva mrzí. Je to ale i o výsledcích. Když to šlo, diváci začali chodit. Po těch špatných výsledcích to bylo zase naopak.

Někdy jsem si ale připadal jako v divadle. Tady nikdo nefandí. Hrozné ticho, jen výkřiky „taky fandů“. Když ti kluci potřebovali nejvíce pomoci, tak se na ně diváci vykašlali. Je třeba závidět Bohemce!

Jak vnímáte jako trenér vulgarity z řad diváků během utkání?

Já to při zápase moc nevnímám, to jsem v transu. Lidi chodí na fotbal, někteří si i ulevit. Něco se jim nelíbí, tak si zařvou, takové já beru.

Nejhorší jsou ti „naši“ fanoušci z řad zhrzených tatínků a hráčů, kteří se tady neuchytili, protože na sobě nechtěli pracovat.

Ti vlastně na fotbal chodí s tím, že jdou fandit soupeři, a mají velkou radost, když prohrajeme. To raději budeme hrát bez nich.

Máte pro příští sezonu nějaké předsevzetí?

Předsevzetí žádné nemám. Chceme se v létě dobře připravit na sezonu, abychom byli schopni hrát zase atraktivní fotbal, který lidi a naše věrné fandy pobaví, potěší. A taky se jim tou hrou trochu omluvit za to zpackané jaro. Doufám, že nám budou fandit, a přeji jim krásnou dovolenou.

Mám jen přání, abych jednou s tímto mužstvem zvedl pohár pro vítěze. Povedlo se mi to v Rakousku jako hrajícímu trenérovi, s dorostem při postupu do druhé ligy a teď zbývá toto mužstvo.