Stáňa po premiérové trefě: Kluci si už ze mě nebudou dělat na tréninku srandičky

3. 11. 2015

Znojmo /ROZHOVOR/ – Na ten okamžik čekal už pěkně dlouho. „Pořád jsem si říkal, že už to není možné a gól už musí přijít," povídal znojemský fotbalista Bronislav Stáňa. Dočkal se až v pátek proti Českým Budějovicím. Premiérovým gólem ve znojemském dresu a v dospělém fotbale vůbec pečetil výhru nad Jihočechy 3:1. „Ani mě nemrzí, že trefa nebyla až tak pohledná," culil se hbitý záložník, který příští týden oslaví dvaadvacáté narozeniny. Znojmo i díky němu drží domácí neporazitelnost a vyhřívá se na čele druholigové tabulky.

Bronislav Stáňa (v bílém) | Foto: DENÍK/Romana Holišová

Byl jste už nervózní, že gól stále nepřicházel?

Zas tolik ne. Ale kluci mi to docela často připomínali. Hraji na kraji zálohy, takže bych měl občas nějaký dát. Poslední dobou si na můj účet dělali neustále nějaké srandičky. To teď snad skončí. (úsměv)

Měl jste po páteční trefě radost víc z toho, že jste konečně mířil přesně, nebo z toho, že jste poslal svůj tým do dvoubrankového vedení?

Potěšilo mě obojí, ale víc jsem asi myslel na to, že můj gól nás přiblížil k cenné výhře. Oddechl jsem si, snad mi to tam bude padat i dál.

Váš zásah padl po centru takřka do prázdné brány. Mrzí vás, že nešlo o výstavní gól, když byl první?

(Smích) To rozhodně ne. David Ledecký výborně zatáhl balon a naservíroval mi ho do ideální pozice. Jen jsem ho dopíchl do brány, gólman ani nereagoval.

Proti Budějovicím jste se mohl trefit i víckrát…

To se mi poslední dobou stává v každém zápase. Ze začátku mám nějaké šance a dosud jsem je jen pálil. Stalo se to i teď v pátek. O poločase jsem si říkal, že už to snad není možné a že už musím skórovat. Do kabin se šlo za nerozhodného stavu a góly byly potřeba. Naštěstí jsem to prolomil.

Znojmo jede na vítězné vlně. Jak moc to jde poznat přímo v zápase?

Neustále roste forma všech. V týmu vládne neuvěřitelná pohoda. Necítíme žádný tlak, hrajeme bez nervů.

Zažil jste někdy podobnou euforii?

Možná s brněnskou Zbrojovkou, když jsme s juniorkou mířili za titulem. Jenže nešlo o dospělý fotbal. Teď je to o něčem jiném. Jde o větší prestiž, ve hře jsou i peníze.

Do konce podzimu chybějí tři kola. Mrzí vás, že pauza přeruší podzimní jízdu?

Ani ne. Sice se toho může za tři měsíce hodně stát, ale snad i na jaře navážeme na perfektní výkony. Věřím, že na to máme.

Nakoukl jste i do první ligy. Jaký je váš fotbalový sen?

Samozřejmě chci hrát co nejvyšší soutěž. Ale teď je pro mě nejdůležitější zůstat zdraví. V létě jsem si nepříjemně poranil klíční kost a dlouho stál. Uvědomil jsem si, jak rychle se může všechno pokazit. Už si dávám i větší pozor na rozcvičku a regeneraci. Poučil jsem se, že zdraví mám jen jedno.