Pacanda: Stejně jako celý tým chci jedinou věc. Postup

Osobnost Deníku

Oleksovický gólman Koukal oplatil Hostimi dvěma brankami podzimní výprask

Často na fotbalových pažitech diváci nevidí, aby góly dával brankář. A dokonce aby…

Přečíst článek >

Fotbalový útočník s božským talentem a čichem na góly. Tak by se dala charakterizovat nová akvizice v inventáři znojemského fotbalového klubu. Ten totiž ulovil první ligou protřelého Milana Pacandu, který však ve své kariéře nemá v kolonce startů jen tuzemskou soutěž. Zažil i atmosféru utkání milionářské Ligy mistrů nebo předkola Poháru UEFA.

To, že půjdete do Znojma, se proslýchalo už v létě. Nakonec jste sem zavítal až nyní, v zimním přestupním termínu. Jak to?
Máte pravdu. I já jsem měl v létě nějaké indicie k tomu, začít se Znojmem jednat. Jenže přišla, možná trochu exotická, nabídka z Kazachstánu. A byla to přeci jenom tamní první liga, tak jsem na nabídku kývl. Bohužel jsem se tam pět kol před koncem zranil a musel podstoupit operaci kotníku. A teď mě oslovilo Znojmo, které chce útočit na postup a já si myslím, že by ta spolupráce mohla být oboustranně prospěšná.

Co se vám stalo a jak to s vámi aktuálně vypadá?
Bylo to v mistrovském utkání v hlavním městě v Astaně, kdy mě prošlápl kotník jeden ze soupeřových obránců. Museli mně u kotníku sešroubovat dvě kosti, aby to dobře srostlo a daly se do pořádku vazy. Sedm týdnů jsem nemohl na nohu došlápnout. Teď začínám pomalu běhat a nabírat fyzičku.

Dá se první kazachstánská liga srovnat s nejvyšší českou soutěží?
To určitě ne. Naše je bezesporu kvalitnější. Ale dost je to ovlivněné tím, že v Kazachstánu musí mít každé mužstvo v kádru dva osmnáctileté hráče. Tím tak klesá její úroveň. Na druhou stranu to není tak dávno, kdy v Poháru vyřadil kazachstánský klub náš Liberec.

Co od znojemského angažmá očekáváte?
Myslím si, že po tom zranění to je ideální možnost, jak se dostat do top formy. Kdybych zůstal v Brně, hrál bych sice stejnou soutěž za béčko, ale na opačném konci tabulky, což je nesrovnatelné.

Stačil jste už poznat znojemskou kabinu?
Ještě moc ne, přijel jsem teprve v pondělí, ale několik kluků znám z působení v Brně. Navíc jsem proti Znojmu hrál v posledních letech tři zápasy. Ale to hlavní seznámení teprve přijde.

Ve Znojmě působí i další odchovanci brněnské kopané. Jak se těšíte na spolupráci s nimi?
Nejvíce jsem toho nahrál s Michalem Belejem a strašně se na to těším. Nemám moc času na to, dostat se do formy. Ale myslím, že tohle by mi mohlo v lecčems pomoci. Hlavně v zapadnutí do kolektivu.

Proti Znojmu jste hrál, a určitě víte, jaký styl hry produkuje. Myslíte, že by vám mohl sedět?
To byl taky jeden z důvodů mého hostování. Myslím si, že sedět by mi mohl. Znojmo nehraje žádný nakopávaný fotbal, ale snaží se hrát technicky, což mně vyhovuje.

Máte jako střelec nějaký cíl v podobě vstřelených branek ve znojemském dresu?
U útočníka se góly samozřejmě počítají. Ale pro mě bude důležitější, když dám dvě, na deset jich přihraji a postoupíme, než aby to bylo přesně naopak.

Když se nebudeme ohlížet na cíle Znojma, jaké jsou vaše osobní?
Vlastně už dlouho se mi nestalo, že bych odehrál sezonu bez marodění. U toho bych také chtěl začít. Odehrát půl rok tady bez zranění a dostat se do formy. Další věci se pak už dostaví.

Zranění vlastně zabrzdilo i váš velký přestup do Itálie, který se nakonec neuskutečnil…
Je to tak. Ale to už je deset let zpátky. Tenkrát jsme s Brnem hráli na Žižkově, kde se mi stalo asi největší zranění kolena. Já už se k tomu nechci moc vracet, protože na to nemám zrovna nejlepší vzpomínky. Prostě mě zranění vždycky nějakým způsobem zabrzdila. Přijde faul v jednom zápase a jste ze hry třeba na čtyři měsíce.

Prošel jste jak mistrovskou Spartou, tak i zahraničními celky. Na který klub vzpomínáte nejraději?
Samozřejmě na Brno, kde jsem strávil nejvíce času. Ve Spartě jsem toho moc neodehrál, ale zahrál jsem si Ligu mistrů. V Innsbrucku jsem se sice taky zranil, ale zase se mi tam narodila dcerka. Na každém angažmá si tak najdu něco, na co rád vzpomínám.

Pokud vím, máte na svém kontě i několik startů v mládežnických reprezentacích…
Ano, zejména v osmnáctce a jednadvacítce. Ale zase jsem kvůli zraněním absolvoval jen kvalifikace. Přišel jsem o veleúspěšný evropský šampionát na Slovensku a i o olympiádu v Austrálii.