Kliknutím zvětšíteReprezentace má za sebou program pro rok 2022. Jak se za ním budete ohlížet?
Hlavní cíle v podobě postupu na mistrovství světa a udržení v elitní skupině Ligy národů se splnit nepodařilo. To se nepovedlo. Ať se hraje jakkoliv, tak vždycky jsou důležité tři body nebo postup. To se na mistrovství světa nepovedlo. V Lize národů jsme měli úžasný červen, kdy jsme to zvládli a hráli jsme dobře. Nakonec jsme se ale taky neudrželi. To nás samozřejmě mrzí. Jsem rád, že jsme porazili na závěr Faerské ostrovy, ale porážka s Tureckem mrzí. Střídali jsme lepší momenty s těmi horšími, ale především mě mrzí naše neúčast na mistrovství světa. Moc bych si na světovém šampionátu chtěl zahrát a pro splnění tohoto snu udělám všechno, co je v mých silách. Podobně to cítí i spoluhráči z reprezentace.
Poslední zápasy roku byly v uvozovkách jen přáteláky. Měl jste hned jasno, že chcete přijet reprezentovat?
Měl jsem jasno. I když to jsou přáteláky, tak to pořád jsou zápasy za národní tým. V současnosti navíc přáteláky skoro nejsou, jsou to velké zápasy, které sleduje celý národ. Když jsem slyšel, že plno kluků nemůže přijet, protože je kluby nepustí, tak jsem chtěl o to víc dorazit, abych pomohl nováčkům a byl důležitý hráč v týmu. Jsem rád, že podobně to cítí i ostatní, a pokud nemají zdravotní problémy, tak přijedou na jakýkoliv zápas. I tohle ukazuje, že máme v reprezentaci dobrou partu, která chce něčeho dosáhnout.
Jak vás nováčci přesvědčili? Například Mojmír Chytil se uvedl nejlepším možným způsobem.
Lépe to asi nešlo, zapsal se do historie. Moc jsem mu gratuloval, ale taky jsem mu říkal, že to od něj nebylo moc chytré. Teď totiž po něm budou chtít, aby dával tolik gólů každý zápas. V posledním půlroce ukázal, jak dobrý hráč je, nominaci si zasloužil a ukázal to hned v prvním zápase. Doufám, že to bude jenom pokračovat.
O vás se dobře ví, že chcete hrát každou minutu v každém zápase. Teď ale máte zasloužené volno. Těšil jste se na něj?
Na jednu stranu jsem se těšil, první týden nebo deset dní si vždycky odpočinu od fotbalu. Zahraju si tenis, potkám rodinu a kamarády v Česku a je to odreagování. Na to jsem se těšil hodně. Pak už mi to ale zase začíná chybět. Naštěstí jsme se ale na začátku prosince vrátili do tréninku. Nejsou to sice zápasy, ale je to fotbal, trénink, hra. Je to něco trochu jiného, ale jsme v režimu.
Začátek volna jste strávil doma v Česku?
Jo, přesně tak. Dostali jsme docela dost volna, dva a půl týdne. Trenér nám řekl, že reprezentace není povinná, a pokud chceme jet, je to na nás. Zkrátí nám to ale volno. Měli jsme teda aspoň týden a půl, což je dost volna na to, abychom si něco užili a trochu si odpočinuli.
Kdy jste se vrátil do Anglie a do tréninkového tempa?
1. prosince jsme měli první trénink a začala nám příprava před pokračováním sezony. První zápas hrajeme 26. prosince, v Anglii den po Vánocích. Oni mají rádi tenhle Boxing Day. Pak hrajeme ještě 30. před Silvestrem. Program je tam hodně nabitý.
Může vám přestávka pomoct i vzhledem k tomu, že West Hamu se letos tolik nedaří?
Poslední dva roky byly úžasné, hráli jsme nahoře o poháry. Letos jsme chtěli hrát znova, líbilo se nám tam, ale začátek se tolik nepovedl. Bylo tam plno změn a asi jsme se ještě tolik nesehráli. Měli jsme nějaké smolné výsledky, nějaké zápasy jsme nezvládli. Nebylo to ono. Jsme zklamaní, protože určitě chceme hrát výš. Doufám, že po mistrovství světa to zlomíme a půjdeme nahoru. Na druhou stranu jsem rád, že se nám daří aspoň v Evropské konferenční lize, kde je naším cílem dostat se až do Edenu.
Jaká je to pro vás osobně lákadlo, zahrát si velké finále doma v Edenu?
Je to pro mě velké lákadlo. Už proto, že bychom mohli vyhrát titul v Evropské konferenční lize, což je velká věc. Když je to v Edenu, věděli bychom, že prakticky celé Česko by fandilo West Hamu. Je to dvojnásobná motivace se tam dostat.
Pojďme ale ještě zpátky k volnu. Vánoce jsou za rohem, jak je s rodinou slavíte? Dodržujete české zvyklosti, nebo anglické?
Slavíme Vánoce počesku. Je to pro nás i lepší, ráno máme trénink, pak přijedu za rodinou a uděláme si české Vánoce. Vždycky si ale jeden dárek schováme i na ráno. Jsme v Anglii, tak chceme trochu držet i anglickou tradici. Většinou proto máme dárek i v ponožce.
Jaké jsou Vánoce v Anglii? Je to podobné jako u nás?
Taky to tam hodně žije. Pro děti je všude na ulicích Santa, děti mu chodí říct, co si přejí. Je tam i hodně atrakcí pro děti. Třeba čerti tam ale nejsou. Vánoce a Silvestr mají podobný jako u nás, jen Vánoce slaví o den později.
Jak vníma a užívá si Vánoce vaše starší dcera?
Na to se těším hodně, už minulý rok byl fajn, ale pořád to nebylo ono. Letos už to ale bude velké. Ještě máme malou, která to zatím moc nebude vnímat. Se starší už ale půjdeme za Santou, aby řekla, co si přeje. Chceme si Vánoce užít.
Zároveň to budou vaše první Vánoce ve čtyřech.
Přesně tak. Malá bude mít dva měsíce, takže ta bude jen spinkat. Oběma holčičkám ale koupíme nějaký vánoční obleček, pravděpodobně stejný, a budeme Vánoce prožívat. Je to hlavně pro děti, které z toho mají krásné vzpomínky.
Budete slavit jen v úzkém rodinném kruhu, nebo dorazí ještě někdo z širší rodiny?
Většinou přímo Vánoce slavíme jen jako rodina, zvlášť když jsme v cizině. Další dny, když jsou svátky, tak jsme vždycky jezdili po babičkách. Teď ale nemůžeme kvůli fotbalu. Budeme čekat, že někdo přijede,a oslavíme to v dalších dnechi s nimi.
Jak jste na tom vy s nakupováním dárků?
Vždycky to nechávám na poslední chvíli, i když je to špatně. Letos jsme se vraceli do Anglie až na začátku prosince, takže jsem to nechtěl převážet. Nejintenzivnější to bývá tak čtrnáct dní předem. Vždycky to ale zvládnu, tak to tak nechám pořád.
Londýn je na tohle ale asi ideální, ne?
Tam seženete všechno, co potřebujete.To je pravda. Londýn je v tomhle hodně dostupný. Když si chci někam zajet, nebo si něco objednat, tak v tom problém není.
Když už se bavíme o Vánocích, tak se vás musím zeptat. Jaké je vaše oblíbené cukroví?
Mám rád typicky české rohlíčky a kokosky. Ke snídani si třeba rád dám vánočku. Spíš jako tradici, než že bych ji měl tak moc rád. Vždycky chceme mít české Vánoce i podle jídla.
Takže si doma pečete cukroví?
Jo, pečeme. Teď jsme jen čtyři, takže toho nepečeme tolik jako dřív, když to bylo pro návštěvy a podobně. Čtyři pět kusů si ale upečeme, abychom tu tradici dodrželi.
Zapojujete se i vy sám do pečení cukroví?
Do pečení moc ne, radši občas pomůžu při vaření. Věci okolo Vánoc si ráda připravuje žena. Já si spíš pak hraju s dětmi, aby na to měla čas.
Jaká je vaše oblíbená pohádka?
Mám rád S čerty nejsou žerty, to je pro mě asi nejvíc. Pak mám rád Z pekla štěstí. Teď hodně koukáme na cizí televizi, co se týče všech filmů přes rok. Když jsou Vánoce, tak ale najedeme na české pohádky. My máme ty pohádky přece jenom nejhezčí.
Co nesmí chybět u vás na štědrovečerní tabuli?
Nesmí chybět bramborový salát, kapr a dodržování tradic. Koledy, šupina pod talířem… Na házení boty je u nás ještě brzo. Pouštíme si taky plovoucí svíčky a často si na další tradice vzpomeneme týden dopředu a sepíšeme si to, abychom na něco nezapomněli. Děti to baví.
Zmiňujete bramborový salát, se kterým jste v Anglii jednou už hodně zaujal. Překvapilo vás, jakou stopu zanechal tenhle rozhovor z minulého roku?
Hodně mě to překvapilo. Řekl jsem to jen tak, že mě to ve vteřině napadlo. Říkal jsem si, že se o tom týden bude mluvit, ale táhne se to se mnou skoro doteď. Když mě někdo potká v supermarketu, tak se mě ptá, jestli si kupuju bramborový salát. Tak jim vysvětluju, že ne, že ten je na Vánoce. Teď se to určitě vrátí jak mediálně, tak i my ho budeme mít na stole.
Jak často vás lidé v Anglii poznávají?
Občas jo. Dřív jsme žili víc na okraji mezi Angličany, tam to bylo opravdu hodně. Angličané jsou blázni do fotbalu, milují ho, takže na ulici to byl každý třetí, kdo mě poznával. Teď žiju víc v centru, kde je víc cizinců, takže je to jiné. Když mě někdo potká, tak chce fotku, nebo mi jen popřeje hodně štěstí. I když třeba fandí jinému klubu, tak jsou hodně příjemní.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
