Na podzim stálo v kolonce jméno Petra Uličného, který svému bývalému svěřenci dělal v 1. SC Znojmo poradce. Teď už jedenačtyřicetiletý Kučera splňuje všechny podmínky, i když Uličný bude v realizačním týmu patrně pokračovat.

Oddechl jste si, že už máte zkoušky za sebou?

Dva roky bylo náročné vše skloubit. Jako asistent jsem náplň neměl až tak stresující, když jsem se stal hlavním trenérem ve Znojmě, měl jsem to náročnější. Jezdit na Slovensko do školy, učit se. Jsem rád, že mám všechno za sebou a zdárně. Teď už se můžu čistě koncentrovat na fotbalovou stránku a na Znojmo.

Jak vypadala závěrečná zkouška profilicence?

Nejprve jsem obhajoval diplomovou práci, kterou jsem měl o německých fotbalových ligách, k tomu jsem vytvořil prezentaci. Vytáhl jsem si pak otázku skauting o vyhledávání hráčů, z didaktiky jsem dostal za úkol vyřešit tréninkový proces v nějakém rozestavení proti jinému, měl jsem presinkovou obranu. Musel jsem nakreslit, popsat a říct, jak bych to prováděl v tréninkovém procesu.

Sedly vám otázky, nebo vás komise podusila?

Myslím si, že mi sedly otázka, a měl jsem i výhodu, že jsem se připravoval, protože až v pondělí jsme zahájili přípravu. Celkem jsem si věřil, ale nervozita tam samozřejmě byla. Moc mě však nedusili, na otázky jsem docela zdárně odpovídal. Zkouška trvala tak hodinu a půl.

Obohatily vás dva roky studia?

Jsem samozřejmě obohacený, protože jsem se naučil plno věcí. Předtím jsem nikdy nedělal prezentace nebo analýzy. Teď myslím, že si třeba na přednášku dokážu nachystat prezentaci ve slušném formátu, taky už slušně zanalyzuji zápas. Vytvořil jsem diplomovou práci, což jsem předtím v životě neudělal. Hodně mi daly i poznatky, že jsme všechny srazy zaměřovali na slovenskou reprezentaci A týmu i jedenadvacítky.

S čím jste při studiu bojoval?

Vždy v pátek jsme dostali úkoly s nějakým záměrem, jako vytvořit tréninkové jednotky k překonání zón, postavení, didaktické věci. Museli jsme je nakreslit, zpracovat, popsat, poslat. V pátek jsme úkol dostali kolem třetí čtvrté hodiny a do neděle do dvanácti jsme jej museli poslat.

Na to není moc času…

Když máte tréninky, do toho zápasy, nezůstával moc velký prostor. Když jsem se nevěnoval fotbalu, musel jsem každou chvíli využít k tomu, abych všechno zpracoval. Nešlo to za hodinu, takže mi nezbyl moc prostor na rodinu. To bylo zavazující.