Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V mužstvu se sešlo celkem sedm zahraničních hráčů včetně vás. Nezpůsobí to v českém klubu problémy?

Věřím, že ne. Nikdo si tu nehraje na hvězdu či spasitele. Sice nějaký problém může nastat, ale jsme dospělí a natolik rozumní, že bychom si s tím poradili.

V čem jsou Balkánci oproti českým fotbalistům odlišní?

Jsme určitě temperamentnější. Oproti střední Evropě v nás koluje horká krev. Já jsem se ale v osmatřiceti letech už trošku zklidnil, protože by mě mohlo klepnout. (úsměv) Ale dá se říct, že jsem dostal zase nový impulz v podobě záchrany první ligy, takže mi krev zase vře o něco víc. Trochu se to u mě projevuje křikem a nadáváním na hřišti. (smích)

Trenér Leoš Kalvoda říkal, že v týmu by neměli být víc než tři čtyři Balkánci. Proč?

Nevím, asi moc nebráníme, nebo neběháme. Těžko říct… Nevím, jak to myslel. Myslím, že za nás může hrát každý, pokud plní své povinnosti a pokyny.

Už jste se skamarádil se třemi novými hráči?

Jsou to šikovní hráči. Umí s balonem pracovat v rychlosti a doufám, že co mají v sobě, přenesou i na hřiště. Mají na to, aby ukázali, že Znojmo neudělalo chybu, když je přivedlo. Věřím, že nám pomůžou a udělají vše proto, aby se tady hrála liga i další sezonu.

Jak se s nimi bavíte?

Haurdič mluví česky perfektně, asi tak jako já. Reljič i Crnkič se do toho také dostávají. Nemám ani problém, pokud se bavíme srbsky nebo bulharsky, což jsou hodně podobné jazyky. Všichni v kabině si navzájem pomáháme, takže se češtinu rychle učí. Ve fotbale není ani moc slov potřeba. Mluví se v něm především rukama a nohama.

O víkendu startujete jarní část nejvyšší soutěže. Věříte, že se z desátého místa udržíte mezi elitou?

To ukážou až zápasy, ale věřím tomu a doufám, že budeme minimálně stejně silní jako na podzim.

V boji o udržení si konkurujete i s jihomoravskou Zbrojovkou. Cítíte větší motivaci skončit v tabulce před Brnem?

To pro mě není rozhodující. Spíš se chci zachránit, takže klidně až ze čtrnáctého místa. Musíme získat o bod víc než poslední dva celky.

Jak moc situaci komplikuje, že na zápasy i tréninky musíte dojíždět na cizí stadiony, jelikož ten váš se stále opravuje?

Jestli to unavuje nebo ne, musíme to tak brát. Není to zase nic tak strašného. Autobus nás naloží, odveze na hřiště, pak se vrátíme zpět a v kabinách se vysprchujeme. To je normální, běžná věc. Nemůžeme si na toto stěžovat.

V přípravě vás zastavilo zranění hlavy. Už je vše v pořádku?

Dostal jsem ránu, kterou mi doktoři zašili devíti stehy. Manželka z toho byla vystrašená, když jsem jí to volal, ale uklidnil jsem ji. Teď už je to v pořádku, nemám z toho žádné následky.