Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jaké bylo loučení v kabině?

Není to nic jednoduchého, deset let jsem tam chodil každý den, pocity byly všelijaké, ale roky nezastavíš, život jde dál. Popřál jsem klukům hodně štěstí do nového roku, podali jsme si ruce.

Jak váš konec vzali spoluhráči?

Už trochu počítali, že se můj čas blíží, protože některé tak pět let překvapovalo, na jaké hraji úrovni. Ptali se mě, jak to v mém věku zvládám.

Jak dlouho jste s vedením klubu odchod řešil?

S prezidentem Otou Kohoutkem máme nadstandardní kamarádský vztah, před Vánoci jsme si sedli, řekli si co a jak. Vedení chce taky nachystat mužstvo na další sezony, takže jsme se dohodli, že skončím.

Chtěl jste ještě ve Znojmě dokončit rozjetou sezonu?

Tak zdravý jsem, žádné větší potíže nemám, nebylo by špatné dohrát. Kdyby se hrálo o postup nebo sestup, moje role možná ještě byla větší a klub mě víc využil, ale zatím to ani na jedno nevypadá. Je dobré skončit v pravý čas a myslím, že jsme s Otou pravou chvíli našli. Tak to mělo být.

Myslíte si, že stále stačíte na druhou ligu?

Ta je pořád stejná, možná jsem já příliš pomalý. (směje se) V osmatřiceti už to není sranda, pouze několik jedinců ještě hraje první či druhou ligu, spíš gólmani nebo stopeři jako Honza Trousil v Karviné. Nemyslím si, že nestíhám, jenže budoucnost je o mladých hráčích a ve Znojmě máme několik šikovných. Potřebují prostor, aby se ukázali.

Potřeboval jste si přes Vánoce odchod srovnat v hlavě?

V hlavě už jsem to měl přes rok a půl, po sestupu ten pocit byl, i když jsme žádnou ostudu neudělali. S ničím jsem se nesrovnával, krizi z konce jsem neprožíval. Teď jsem se nasměroval jinam.

O vašem konci už se mluvilo v létě, nakonec jste pokračoval…

Tehdy odešla spousta hráčů, i nejlepší trenér, který u nás kdy byl, Leoš Kalvoda. Nebylo jednoduché skloubit nové mužstvo s novým koučem, možná i proto jsem zůstal, abych pomohl dát dohromady tým. Nějaké zápasy jsem odehrál, zaplaťpánbůh i dva góly tam spadly, jen škoda některých výsledků.

Co pro vás Znojmo vůbec znamená?

Všechno. Mám tady rodinu, dvouměsíčního syna, čím dál víc tu zapouštím kořeny, nejen fotbalové.

Cítíte se ve Znojmě víc doma než v bulharském Plovdivu, odkud pocházíte?

Jsem Bulhar, mám tam mamku, dceru, ale deset let jsem v kuse nikde jinde nežil. Nemám české občanství, ale doma je pro mě ve Znojmě.

Vzpomenete si na svůj začátek ve Znojmě?

Pamatuji si ho, jako by to bylo dnes, přišel jsem v lednu 2005. Znojmo hrálo jen sedmý osmý flek v moravskoslezské lize. Nikdo si nemyslel, že jednou bude ve druhé či první lize. S Otou Kohoutkem občas sedáme na kávě a tak před šesti lety jsem mu řekl, že postoupíme do druhé ligy. A pak jsme hráli i první. Hráči se prosazují a odcházejí jinam, což jen potvrzuje, že fotbal ve Znojmě jde správným směrem. Až bude hotový stadion, ještě si zahraje první ligu.

Udělal byste po těch deseti letech něco jinak?

Nelituji ničeho po fotbalové stránce. Měl jsem nabídky i od ligových mužstev, lákali mě do Maďarska, Polska, ale co se mělo stát, se stalo. Akorát mě mrzí, že jsme si nezahráli první ligu ve Znojmě, fanoušci si ji zasloužili, bohužel jsme nesplňovali podmínky. Taky samozřejmě lituji sestupu. Jinak jsem na všechno hrdý. Vždyť před pěti lety Znojmo ani nebylo na fotbalové mapě, teď už s ním musí každý počítat.

Stihnete sledovat znojemské zápasy?

Venku hraje Retz spíš v pátek, doma v sobotu, zato Znojmo v neděli, takže můžu utkání stíhat pořád. Těším se na první domácí zápas, kdy přijede Leoš Kalvoda s Olomoucí.

Budete prožívat znojemské duely z tribuny emotivně jako na hřišti?

Už mám sedačku se jménem někde v rohu na tribuně. Doteď ne-existovalo, že nebudu zápasy prožívat na hřišti či na lavičce. Když byla nějaká standardka, se kterou jsem nesouhlasil, vždycky jsem vyběhl, jsem impulzivní. Teď budu na zápasech jen jako divák, bude to ve mně vřít jinak. Budu Znojmu přát, aby vyhrávalo.

Chtěla manželka, abyste v ka-riéře ještě pokračoval?

Mám výbornou rodinu, netlačila mě do ničeho, i když chce, abych ještě nějak vypadal, přestože mám šedivé vlasy. (úsměv) Chuť do fotbalu budu mít do té doby, než přestanu dýchat. Přijde však čas, kdy řeknu basta a kopačky už neobuju. Jen doma, když si půjdu zakopat se synem. Zatím mám pořád chuť a elán do fotbalu.

Kariéru si prodloužíte ve čtvrté nejvyšší soutěži. Proč jste zamířil zrovna do Retzu?

V pondělí tam nastupuju přípravu a těším se. Je to malý rodinný klub, útulné město i stadion, dlouho jim fandím. Brousili si na mě zuby delší dobu a řekl jsem jim, že jednou kývnu. Teď to přišlo a dál chci podávat co nejlepší výkony, aby se na mě tým spolehl.