Od té doby je upoutaný na invalidní vozík. „Jsem rád, že vůbec žiju. Rampa vážila pět set kilo," povídá sedmatřicetiletý Macháček. Na fotbal ovšem nezanevřel a před pěti lety přijal nabídku Jevišovic, které nyní vede jako hlavní trenér v krajském přeboru. A nováčkovi soutěže patří po čtrnácti kolech osmá příčka.

Co pro vás trénování znamená?

Fotbal jsem hrál poloprofesionálně patnáct let za Znojmo a je pro mě všechno. Ve fotbale se můžu prezentovat, je to můj koníček, který mě naplňuje a díky němu mám stále smysl života.

Jak na váš hendikep nahlíží soupeři či diváci na stadionu?

Nikdo nic neřešil. Dokonce v Ratíškovicích jsem narazil na tak úžasné funkcionáře, kteří na mě byli hodní snad až moc. Hned plnili všechno, co jsem potřeboval. Byli úžasní. Najdou se samozřejmě i opačné situace, třeba v utkání se Spartou Brno jsme si s trenérem soupeře nesedli a něco o mě říkal, ale na negativní ohlasy nenarážím.

KAŽDÉ ÚTERÝ POUZE V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST NAJDETE CELOU STRANU VĚNOVANOU VÍKENDOVÉMU FOTBALOVÉMU DĚNÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ.

KAŽDÝ TÝDEN SI PŘEČTETE O NEJVĚTŠÍCH UDÁLOSTECH V REGIONU, O ROZHODUJÍCÍCH ČI KURIÓZNÍCH SITUACÍCH, ZAJÍMAVÉ ROZHOVORY A DOSTANETE SERVIS V PODOBĚ STŘELECKÝCH STATISTIK NEBO KAŽDOTÝDENNÍCH RUBRIK. TO VŠE POUZE V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST!