„Obec nás tam přestěhovala asi před sedmi lety. Mělo to být jen provizorní, ale my jsme tam dodnes,“ posteskne si velitel. Zatím se na opravu nenašly peníze. „Kdyby se mi podařilo nějaké získat, použil bych je právě na zbrojnici. Snad se na nás dostane v příštích dotacích,“ doufá Illek, který si spolupráci s obcí chválí.

Hasiči v Tavíkovicích si letos rozšířili seznam vybavení o vysílačky, pořídili si i pět kompletních zásahových obleků. „S vybavením jsme vcelku spokojeni, i když by mohlo být lepší. Třeba auto už je zastaralé, potřebovali bychom nové. Zažádali jsme si o ně, ale bohužel na ně nedosáhli,“ dodává velitel.

Tavíkovičtí hasiči jsou zařazeni ve třetí skupině, proto je možné je vidět u zásahů i ve vedlejších obcích.

„Často tedy pracujeme s profesionálními hasiči a spolupráce je výborná. Ne tak s operačními důstojníky v Brně. Je někdy těžké se s nimi domluvit. Neznají terén. Trochu se to ale za ty dva roky po přestěhování ze Znojma zlepšilo. Začali se systémem posílání SMS, tak je to lepší,“ hodnotí velitel.

Od prvního ledna se navíc sbor rozroste o ženské družstvo. „Budou také jezdit po soutěžích. Jsme rádi, že se nám to povedlo, ono je těžké teď někoho najít. Oni si totiž všichni myslí, že když oblečou uniformu, tak je z nich hasič. Ale když přijde na práci, tak skutek utek,“ stěžuje si Illek.

On sám je u hasičů asi třicet let, na seznamu členů je možné najít i jeho syna a dceru. „Ta se navíc stará o naše webové stránky. A manželka je přispívající nehasič,“ směje se Illek. Za svou kariéru zasahoval u bezpočtu malých požárů. „Největší jsme hasili letos. To v rodinném domku hořel ve sklepě benzín,“ vzpomíná velitel.

Z rukávu vysype i jednu úsměvnou historku. „Vyjížděli jsme k technickému zásahu, na dům padl strom. Majitelka zavolala 156 a přijeli jsme my. Byla vyděšená a říkala: co tady děláte? Já volala dřevorubce,“ vzpomíná se smíchem Illek.