Jihlavský rodák Martin Altrichter, svého času miláček znojemského publika, oblíbený díky svým žertům a artistickým vystoupením na ledě, hájí v současné době barvy Českých Budějovic, kterým Znojmo v úterním zápase podlehlo poměrem 0:3. V Budějovicích se cítí jako doma, kdyby ale přišla nabídka ze Znojma, rád by se na jih Moravy vrátil.

Martine, co bylo v úterním utkání podle vás příčinou vítězství vašeho týmu?
Podle mě začalo Znojmo hrát dost ustrašeně, což bylo i příčinou toho, že jsme dali hned v první přesilovce gól. Původně to vlastně bylo jen nahození před brankáře, jenomže ten přes tu skrumáž hráčů nemohl puk vidět. Tenhle moment se na domácích asi dost podepsal, nestíhali nás ani v pohybu. Od druhé třetiny se hra sice vyrovnala, ale Roman Turek má teď špičkovou formu, takže ačkoli si Znojmo vytvořilo dost dobrých šancí, nedokázalo ho překonat.

Hrával jste tu dlouhou dobu, nechodí za vámi třeba trenéři prosit o radu, co na Znojmo platí?
Mě se nikdo na nic neptá, natož na tohle. (smích)

Budějovice v současnosti vedou tabulku a mají skvělé výsledky, kde hledat důvody pro takto úspěšný vstup do sezony?
Tak v první řadě jsme měli velmi kvalitní letní přípravu, což se nám teď vyplácí. Navíc mají trenéři dobrou taktiku. A v neposlední řadě máme v bráně Romana Turka, který pochytá devětadevadesát procent střel, které na něj jdou. Takový brankář je prostě základním stavebním kamenem týmu.

Kudy vedla vaše cesta do týmu Českých Budějovic?
O mém přestupu do Budějovic jsme jednali už docela dlouho v létě, jenomže v té době se tam řešily nějaké vnitroklubové záležitosti, takže se čekalo, až se najde východisko. Pak už to šlo všechno rychle. Ale trénoval jsem s týmem celou letní přípravu na ledě, takže jsem nic nezmeškal.

Je pro vás těžké konkurovat Romanu Turkovi na postu brankáře?
Dokud bude mít takovouhle formu, tak je to určitě nesmírně těžké. Pro mě je ale důležité, že máme pohodu v týmu. Myslím, že ve svém věku už si nemám moc co dokazovat.

Jak se vám na jihu Čech líbí?
Je to tam skvělé, hlavně tam máme s rodinou zázemí, bydlí tam švagr s rodinou, manželka pochází z Jindřichova Hradce, k jejím rodičům to máme padesát kilometrů. Kromě toho mám na jihu Čech spoustu kamarádů, takže jsem tam skutečně jako doma.

Co vaše děti, taky už hrají hokej?
Starší Martin už začal chodit do školy, mladší Jakub je ještě ve školce, ale oba už hokej hrají, to je pravda. Teď začali i s tenisem.

Jde některý ze synů v otcových brankářských šlépějích?
Bohužel ten starší ano.

Proč bohužel?
Já nechtěl, aby byl brankář, ale on mi nějak nedal šanci mu to zakázat. (smích) Byl jsem proti, protože vím, jak je těžké probojovat se na místo jedničky, chytat může vždycky jen jeden. Ale na druhou stranu mu můžu aspoň poradit, chodím s ním dokonce na led jako trenér.

Jak vzpomínáte na Znojmo?
Jedině v dobrém. Teď jsem tu byl o víkendu na otočku, tak se mi docela zastesklo. Dneska (úterý – pozn. autora) si vezu domů i burčák.
Poslední otázka je spíše hypotetická. Kdyby se vám naskytla možnost vrátit se do Znojma, kývl byste?
Vrátil bych se sem hrozně rád. Bez váhání.