Hokej jste dříve aktivně, a velice dobře hrával, které kluby jste stihnul vystřídat?
Nejdelší dobu jsem strávil v Plzni, kde jsem začínal v roce 1979 v sedmnácti letech. Tam jsem působil dohromady třináct nebo čtrnáct sezon. Dva roky na vojně jsem hrál za béčko jihlavské Dukly, taky dva roky ve Zlíně. A pak následovalo zahraničí, konkrétně Itálie, dva roky jsem hrál v Německu. Potom jsem šel do Karlových Varů, do Sokolova a končil jsem v Příbrami, kde se tehdy hrála druhá liga. Tam mě nalákal Tomáš Jelínek, se kterým jsem se potkával v juniorských výběrech.

Několikrát jste dokonce republiku i reprezentoval, viďte?
To je pravda, prošel jsem reprezentační šestnáctkou, osmnáctkou. Odehrál jsem i dva světové šampionáty dvacetiletých. Krátce jsem pak nahlédl i do nároďáku. Navíc v té době existovala tzv. reprezentace B, tam jsem odehrál asi pět sezon, ale na mistrovství světa jsem se bohužel nepodíval.

Kterého úspěchu z aktivní hokejové kariéry si nejvíce vážíte?
Určitě vysoko řadím stříbro z mistrovství světa dvacítek, ne každému se to v tom věku povede. V posledním utkání jsme remizovali, tehdy byl ten systém nastavený jinak než teď a remíza nás připravila o zisk zlatých medailí. A navzdory tomu, že v Plzni se za doby mého působení nepodařilo nějaké výraznější umístění, byla to má nejlepší hokejová léta, na která rád vzpomínám.

Hrával jste na velmi dobré úrovni i fotbal, proč nakonec zvítězil hokej?
V mládežnické kategorii. Do té doby, než jsem začal hrát za áčko v Plzni, jsem souběžně v juniorech hrál hokej i fotbal. Pro hokej rozhodlo to, že jsem se dostal do A-týmu a hrál jsem za něj nejvyšší soutěž. Ve fotbale mě ale třeba lákala nabídka pana Žaloudka, který dělal jakéhosi skauta pro plzeňský fotbal. To on totiž později „objevil“ Pavla Nedvěda, takže mě zpětně těšilo, že takový člověk lákal mě do jejich klubu.

Kdy jste vlastně s hraním hokeje skončil a začal se věnovat jeho trénování?
Aktivní hokejovou kariéru jsem skončil v osmatřiceti letech. V Příbrami mi nabídli post hrajícího trenéra, což jsem odmítl, přišlo mi to jako takové polovičaté řešení. Začínal jsem tam od píky, áčko tam tehdy hrálo druhou ligu, k tomu jsem ještě měl juniory. Pak jsem přešel do Rokycan, kde byla tehdy taky druhá liga. Trénoval jsem i prvoligové juniory, extraligový dorost… měl jsem všeobecnou průpravu, v Příbrami jsem třeba trénoval i čtvrtou třídu. V roce 2004 jsem v průběhu sezóny po dvou letech odešel z prvoligového Písku do Karlových Varů.

Jako asistent teď působíte ve Znojmě, ale s Radimem Rulíkem jste spolupracoval už dřív, že?
Ano, Radim mě kontaktoval právě v roce 2004. On tehdy přebíral po panu Pazourkovi A-tým Karlových Varů jako hlavní trenér a chtěl mě jako asistenta. Tahle první spolupráce vydržela půl roku, potom Radim zamířil do Plzně a já zůstal ve Varech.

Prý vás pan Rulík dokonce i kdysi trénoval.
Jojo, vzpomínám na to v dobrém, on jako začínající trenér trénoval mě jako pomalu končícího hráče, v Karlových Varech. (smích)

Zvažoval jste před tím, než jste se rozhodl pro Znojmo, i jiné nabídky?
To ano, krátce jsem jednal ve Varech, ale objevily se i možnosti práce v zahraničí, nicméně já si nakonec zvolil Znojmo. Chtěli bychom s Radimem navázat na naši předešlou spolupráci z Varů.

Co je vlastně náplní práce asistenta trenéra?
Asistent trenéra se podílí na přípravě tréninků i jejich realizaci, v utkáních se ve většině případů věnuje hře obránců. V těch zásadních situacích má samozřejmě rozhodující slovo hlavní trenér. Mezi trenérem a jeho asistentem musí hlavně existovat stoprocentní důvěra a vzájemný respekt. Měli by mít alespoň trochu podobný názor na hokej a umět vzájemně komunikovat a vést konstruktivní diskusi.

Shodujete se s trenérem na všem, co se týká hokeje, nebo se mezi vámi objeví i rozpory?
Pohled na hokej máme velice podobný, v některých detailech můžeme mít rozdílné názory, ale vždycky jsme schopni najít společnou řeč.

Z Plzně, kde jste se narodil, je to do Znojma dlouhá cesta, neodradilo vás to?
To už přináší naše profese, nikdo si nemůže myslet, že když začne trénovat, stráví v jednom týmu celý zbytek života. Stejné je to i s hráči, ti také střídají různé kluby.

Rodina tu bydlí s vámi, nebo zůstala na západě Čech?
Zůstali doma v Plzni, děti už jsou odrostlé a manželka sem za mnou bude dojíždět. Je to velká fanynka.

Máte dva syny, oba hrají hokej. To musí být pro vás jako pro tátu radost.
Jsem na ně určitě pyšný, oba dva mi ale na druhou stranu řekli, že jsem na ně hodně přísný. Otec-trenér se může chovat dvěma způsoby. Buď je přísný a náročný, nebo ke svým dětem až nekriticky vzhlíží. Já jsem pro své děti bohužel, nebo bohudík, ten první případ.

Máte trenérskou A-licenci, čeho byste chtěl v trenérské kariéře dosáhnout?
Zatím se v extralize pohybuji na postu asistenta, byl bych určitě rád, kdybych jednou vedl extraligový tým jako hlavní trenér a měl za něj hlavní odpovědnost.

Jak se díváte na výkony české reprezentace v posledních letech?
Hodně podle mě napovědělo letošní mistrovství světa. V týmu je řada nových hráčů, starší generace už se z různých důvodů účastnit nechce. Největším problémem našeho národního týmu je podle mě dnes na postu brankáře. Prostor nedostávají mladí kluci, jako třeba Mensator nebo Duba. Byla škoda, že na všechny mezinárodní akce vozil trenér Hadamczik Milana Hniličku a nedal šanci jiným, kteří potřebují ty reprezentační zkušenosti teprve nasbírat.

Alois Hadamczik od reprezentace odešel, kdo podle vás nastoupí na jeho místo?
To netuším. Ale můj osobní názor je ten, že se k nároďáku vrátí Vláďa Růžička s Josefem Jandačem. To se ale všechno bude řešit až po volbě nového předsedy svazu.

Který klub v extralize pro vás představuje nepříjemného soupeře?
Když to vezmu z pohledu Varů, kde jsem působil v poslední sezoně, byly nepříjemné České Budějovice. Hrály celoplošný, aktivní hokej podpořený skvělým brankářem.

Jak vycházíte s hráči a vedením klubu?
Tak na vztahy s hráči byste se spíš měla zeptat jich, ale myslím, že vycházíme v pohodě, nevyskytl se žádný zásadní problém. A s vedením mám skvělé vztahy, pan Vlasák je velmi vstřícný člověk, který má o hokej obrovský zájem.

Pan Vlasák s hráči absolvuje i tréninky, jak mu to jde?
Já si myslím, že v extralize není druhý prezident klubu, který by byl ochotný takové tréninkové dávky sám od sebe absolvovat a snášet je tak, jak je snáší on. Aniž bych mu chtěl nějak pochlebovat, obdivuju ho, já bych to nevydržel.

Kladete si už před sezonou nějaké cíle, kterých by měl tým dosáhnout?
Ještě je brzo, ale chtěli bychom hrát takový hokej, který by diváky bavil. Momentálně si přejeme, aby mužstvo odtrénovalo letní přípravu bez zdravotních problémů.

Ve Znojmě jste spokojený?
Bude to vypadat, že po svém příchodu Znojmo jen chválím. (smích) Kabina, regenerace, veškeré možnosti pro trénování – to všechno je tu prostě vynikající. Proto jsme i zrušili soustředění někde jinde, raději jsme zůstali tady, bylo by to jen vyhazování peněz.

Zažil jste někdy znojemské vinobraní, nebo to bude v září vaše premiéra?
Zatím jsem ho nezažil, takže doufám, že si ho ve zdraví užiju letos poprvé.

Radim Rulík si prý nejlépe odpočine při golfu, jak relaxujete ve volném čase vy?
Já golfista nejsem. Momentálně mi veškerý volný čas vyplňuje začínající stavba rodinného domu, ale jinak relaxuju třeba pracemi na zahradě. Ale taky hrozně rád vařím, to je pro mě obrovský relax. Někdy to přináší konflikty v rodině, protože když přijedu domů, vyženu manželku od sporáku a ona si pak prý připadá trapně. (smích) Jediné, co je její doménou, je pečení, protože to já neumím.