VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hokejista Demel: Třicítku na drese nosím po Jirkovi Dopitovi

ZNOJMO - Jednou z nových tváří v týmu Znojemských orlů je útočník Tomáš Demel, který na jih Moravy přišel ze Vsetína a příští týden oslaví devětadvacáté narozeniny. Po dlouhých letech působení ve Vsetíně potřeboval změnu, a tak se upsal Znojmu na dva roky.

24.6.2007
SDÍLEJ:

Hokejista Tomáš DemelFoto: DENÍK/Tereza Jelínková

Narodil jste se v Novém Jičíně, kudy vedla vaše cesta do Znojma?

V Novém Jičíně jsem se jenom narodil, jinak jsem z Kopřivnice, kde ale nebyla porodnice, tak jsem musel přijít na svět v Novém Jičíně. (smích) K hokeji mě přivedl táta, který trénoval mého bratra. Ten je o čtyři roky starší, no a já s ním samozřejmě chtěl strašně soutěžit. Hrál jsem v Kopřivnici, pak jsem šel na rok do Vítkovic, ale jenom mezi juniory. Pak jsem se vrátil a odešel jsem do Vsetína, kde jsem hrál dva roky. Odtud jsem zamířil na Slovensko, ale po roce jsem se zase vracel zpět do Čech, do Vsetína. Po půl roce jsem odešel do Ytong Brno, hrál jsem tehdy i čtyři zápasy za Znojmo. Potom znovu Vsetín, tentokrát na šest nebo sedm let. Krátce jsem působil i v Rusku, no a teď jsem tady ve Znojmě.

Jak často se dnes podíváte do svého „rodiště“?

Je to trochu složitější, ale snažím se aspoň jednou za měsíc. Pořád tam mám tátu a bráchu, který má teď se svojí manželkou malého syna, takže se mám vždycky na co těšit.

Jaká je pro vás role strýčka?

Naprosto skvělá, rád malého chovám, akorát že kdykoli ho vezmu do náručí, křičí, jako kdyby ho na nože brali. Asi se mě bojí. (smích) Ale to nevadí, zatím ho ještě pořád přeperu. (smích)

Starší bratr je taky hokejista?


Brácha hrával druhou národní ligu za Kopřivnici, ale už s tím skončil a hraje teď už jen takové ty srandamače.

K extraligovému hokeji jste se dostal ve Vsetíně, ale v dobách jeho největší slávy jste se spíše protloukal nižšími soutěžemi. Jak moc vás to tehdy mrzelo?

Mě to nemrzelo, byl jsem v té době docela skromný. Byl jsem rád, že jsem mohl být s klukama v šatně a něco od nich odkoukat, posbírat zkušenosti. Byla to pro mě čest, být mezi hráči takových jmen, jako byli Jirka Dopita, Roman Čechmánek a další.

Hrál jste i ve slovenské Spišské Nové Vsi, srovnal byste slovenskou a českou nejvyšší hokejovou soutěž?


V té době byla česká soutěž daleko lepší, teď je asi taky. Se Vsetínem jsme třeba byli na turnaji v Trenčíně a hráli jsme se třemi nejlepšími mančafty slovenské ligy. Ačkoli to byla jen příprava na sezonu a Vsetín měl v té době nálepku nejhoršího týmu v extralize, hráli jsme s nimi velice vyrovnané zápasy.

Našel byste rozdíl mezi slovenskými a českými fanoušky?

Co se týče fanoušků, můžu hodnotit jen ty vsetínské, a ti byli skvělí. Na to, že jsme se topili u dna, byli vážně fantastičtí, i když jich nechodilo tolik co tehdy, když byl Vsetín ještě navrchu. Na Slovensku nám chodili nadávat až na střídačku a házeli po nás rajčata… moc hezké vzpomínky na to nemám.

Zmínil jste předtím čtyři odehraná utkání za Znojmo, jak to tehdy bylo?


Poslali mě sem na hostování, neznám přesné podmínky, jaké si tehdy kluby mezi sebou domluvily. Pak jsem šel na střídavý start do Ytongu Brno.

Máte za sebou i působení v ruské Ladě Togliattě, jak jste se v Rusku jako hráč cítil?

Docela dlouho jsem si zvykal, asi měsíc to bylo celkem těžké. Byla to první štace, kdy jsem byl někde v zahraničí, navíc sám. V týmu ani nebyl žádný Čech, se kterým bych si mohl popovídat. Ale po měsíci to už bylo docela v pohodě. Co se týče hokejového života, nedostával jsem moc příležitostí od trenéra. Od toho se tam všechno odvíjí, když máte důvěru trenéra, dají se překousnout i ty drsnější podmínky.

Čím jste se v Rusku zabavoval ve volném čase?

My jsme moc volného času ani neměli. Většinou jsem přišel na hotel a šel jsem spát. No a jinak se pořádaly nějaké společné akce, ale to jen dvakrát za sezonu.

Se Vsetínem jste získal i dva tituly, i když jste tehdy na ledě nehrál. Je to velký rozdíl, získat titul jako aktivní hráč a jako „divák“?


Tehdy jsem za Vsetín odehrál jen asi dvacet zápasů za dvě sezony. Určitě je to obrovský rozdíl, i když ten první titul jsme oslavili opravdu hodně, ačkoli jsme se bojů na ledě s několika dalšími hráči neúčastnili.

S Valachy jste ale zažil i baráž, jaké byly pocity tehdy?

Před baráží jsme měli všichni obrovský strach. V týmu bylo jen pár starších hráčů, na kterých to celé viselo, jinak jsme tam byli samí mladí kluci bez zkušeností. Já osobně jsem byl příšerným způsobem nervózní, ani jsem kvůli tomu nemohl spát. Po baráži to zase byla obrovská úleva a radost, slavili jsme to strašně dlouho. Pro nás to bylo, jako bychom vyhráli titul! Hrozně moc nás tehdy podržel brankář Sasu Hovi, v posledním zápase měl snad šedesát zákroků.

Ceníte si individuálního ocenění, když jste za svého působení ve Vsetíně vyhrál kanadské bodování tohoto celku?

To jsem někdy vyhrál? To ani nevím. (smích) Jako pro každého jiného hokejistu je pro mě důležitější úspěch týmu než nějaké individuální statistiky. Tehdy jsem dostával i hodně prostoru na ledě, spolu s Romanem Stantienem jsme byli na ledě skoro pořád.

Proč je na tom Vsetín teď tak bídně?

Jednoznačně tam už neproudí tolik financí jako dřív.

Proto jste se teď rozhodl oblékat dres Znojemských orlů?

Potřeboval jsem změnu. Znojmo je trošku podobný tým jako Vsetín, mám tu i rodinu rodinu, a tak bude lehčí si tu zvyknout. Do velkého města jsem nechtěl.

Takže kdyby vás oslovily třeba Karlovy Vary, nekývl byste na jejich nabídku?


Tak zrovna z Karlových Varů už jsem měl nabídek několik, a celkem hodně dobrých, ale odmítl jsem je, prostě jsem tam nechtěl být.

S jakým číslem vás ve Znojmě uvidíme nastupovat do zápasů?

No jestli to kustod Peťa Ondráček, který nám mimochodem neustále mluví do rozhovoru, nespletl, tak třicítku. (smích)

Co vás k ní váže?

Jeden čas se na Vsetíně sešli Jirka Dopita s Milanem Procházkou a oba byli zvyklí na dvacítku na dresu. Tak se nakonec dohodli, že dvacítku bude mít Martin a Jirka si vzal třicítku. Tehdy jsem ho měl za vzor, takže jsem si ji pak po něm převzal. První rok ve Vsetíně jsem ale hrával s třiatřicítkou, to jsem si ale nemohl vybírat.

Koho ze znojemského týmu jste znal před tím, než jste na jih Moravy přišel?


Od vidění většinu hráčů z ledu. Osobně Jirku Dopitu, Jardu Kameše, Radima Kucharczyka, Pavla Selingra a Lubo Štacha.

Stihl jste se rychle adaptovat?

Jsou tu skvělí kluci a pohoda v šatně, takže jsem si zvykl celkem rychle. Mně se tu líbí. Když jsem byl malý, jezdili jsme sem často za rodinou, mám tu rodiče od maminky, strejdu a bratránka. Strejda dělá v pivovaru a bratránek má hospůdku v Oblekovicích, takže když mám nějaký splín a potřebuju ho vyléčit, zajedu za jedním nebo druhým a je po smutku. (smích)

Žijete s přítelkyní a tvrdíte, že na ženění jste ještě mladý
.

No, to jo, na mě je ještě moc brzo, necítím se ještě zralý na dítě a na ženění. Ovšem jinak musím říct, že s přítelkyní Veronikou jsme spolu rok a pořád jsme hodně zamilovaní.

Proslýchá se, že hodně rád spíte, je to pravda?


Kdo ne. (smích) Já rád spím jen mezi tréninky, musím si odpočinout, bývám úplně hotový. Letní příprava je strašně těžká, těžší než na Vsetíně, kde jsme měli hodně jízdu na kole po horách a fotbálek. Tady je to něco úplně jiného, hodně to unavuje.

Takže veškerý volný čas trávíte momentálně spánkem?


To zase ne, jen když máme dva tréninky. Třeba ve středu jdeme někam s klukama, nebo jdu na nákupy. Objevil jsem tu jeden parádní krámek, kde si pořád kupuju věci pro štěstí, jsem děsně pověrčivý. Mám velkou spousta rituálů před zápasem. Nějak se ta pověrčivost v mojí povaze rozvinula, kupuju si dokonce i amulety pro štěstí.

Měl jste hokejový idol?


Když jsem přišel na Vsetín, sedávaly moje vzory vedle mě, měl jsem jich víc než dost. Jirku Dopitu, Romana Čechmánka, Tomáše Sršně, Antonína Stavjaňu.

Brzo oslavíte devětadvacáté narozeniny, pociťujete už příznaky stárnutí?
Někdy jo. Když si dám tři piva, už je to jiné, než když jsem si je dal v osmnácti letech. (smích)

Nepočítáte třeba šedivé vlasy a kolik vám přibylo vrásek?

Ne, to ne, ale přítelkyně mi šedivé vlasy vždycky najde a vyškube mi je, nechce mě šedovlasého. (smích)

Ženy o mužích tvrdí, že se bojí zeptat se na cestu. Zeptal byste se vy třeba v Praze, jak dojedete na Nuselský most?


To bych se zeptal určitě, ale vybral bych si asi nějakou pěknou slečnu.

Tvrdíte o sobě, že nejste příliš výřečný. Jaké téma vás spolehlivě rozmluví?

Spíš jsem dost stydlivý. No, jsem schopný bavit se v podstatě o čemkoli, kromě hokeje.

Rád prý čtete krimi literaturu, máte oblíbeného autora?

Spíš čtu špionážní thrillery. Přečetl jsem všechny knihy od Fredericka Forsytha, ale četl jsem třeba i Jefferyho Deavera nebo Jamese Rollinse.

24.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Znojemští Orli. Ilustrační foto.

Góly z přesilovek chybí, ví hokejoví Orli před domácím zápasem s Villachem

Ilustrační foto

U Rakšic zahynul pod vlakem muž

Vinařský kroj sklízí úspěchy. Od podzimu si ho objednalo několik desítek lidí

Jižní Morava - Desítky lidí si objednaly historicky první model vinařského obleku, který na podzim představil Svaz vinařů České republiky. Ušít si ho nechal například vinař z Pavlova na Břeclavsku Pavel Krška. „Fyzicky ho ještě nemám, ale určitě je to zajímavá věc, která by mohla přispět ke zvýšení pospolitosti vinařů,“ myslí si Krška, který je zároveň ředitelem Národního vinařského centra ve Valticích na Břeclavsku.

Nahradí nabíječku i wi-fi. Chytrá lavička v Mikulově inspiruje další města

Jižní Morava - Je to dobrá věc. Tak hodnotí chytrou lavičku v Mikulově na Břeclavsku jeden z dvojice tamních youtuberů Pimps Karel Šrámek. Od listopadu stojí nová technická vymoženost u základní školy v ulici Hraničářů. Zájemci si tam mohou zdarma dobít telefon nebo se připojit bezdrátově na internet.

Tabla prvňáčků: představíme školáky ze Základní školy Lesonice

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka – pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic. Seriál s fotkami prvňáčků najdete vždy ve středečním tištěném vydání Deníku Rovnost.

Cyklisté se vyhnou ucpanému městu. Po sedmi kilometrech nových cyklotras

Břeclav - Hlavně bezpečí pro cyklisty slibuje sedm kilometrů nových cyklotras, které nyní vznikají na opravených hrázích kolem toku Včelínek a odlehčovacího ramene řeky Dyje v Břeclavi. Propojí cestu z centra města do místních částí Poštorná a Charvátská Nová Ves bez toho, aniž by musel cyklista projíždět pod náporem aut ucpanou Břeclaví. Hotovo má být už do konce podzimu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT