VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hokejista Demel: Třicítku na drese nosím po Jirkovi Dopitovi

ZNOJMO - Jednou z nových tváří v týmu Znojemských orlů je útočník Tomáš Demel, který na jih Moravy přišel ze Vsetína a příští týden oslaví devětadvacáté narozeniny. Po dlouhých letech působení ve Vsetíně potřeboval změnu, a tak se upsal Znojmu na dva roky.

24.6.2007
SDÍLEJ:

Hokejista Tomáš DemelFoto: DENÍK/Tereza Jelínková

Narodil jste se v Novém Jičíně, kudy vedla vaše cesta do Znojma?

V Novém Jičíně jsem se jenom narodil, jinak jsem z Kopřivnice, kde ale nebyla porodnice, tak jsem musel přijít na svět v Novém Jičíně. (smích) K hokeji mě přivedl táta, který trénoval mého bratra. Ten je o čtyři roky starší, no a já s ním samozřejmě chtěl strašně soutěžit. Hrál jsem v Kopřivnici, pak jsem šel na rok do Vítkovic, ale jenom mezi juniory. Pak jsem se vrátil a odešel jsem do Vsetína, kde jsem hrál dva roky. Odtud jsem zamířil na Slovensko, ale po roce jsem se zase vracel zpět do Čech, do Vsetína. Po půl roce jsem odešel do Ytong Brno, hrál jsem tehdy i čtyři zápasy za Znojmo. Potom znovu Vsetín, tentokrát na šest nebo sedm let. Krátce jsem působil i v Rusku, no a teď jsem tady ve Znojmě.

Jak často se dnes podíváte do svého „rodiště“?

Je to trochu složitější, ale snažím se aspoň jednou za měsíc. Pořád tam mám tátu a bráchu, který má teď se svojí manželkou malého syna, takže se mám vždycky na co těšit.

Jaká je pro vás role strýčka?

Naprosto skvělá, rád malého chovám, akorát že kdykoli ho vezmu do náručí, křičí, jako kdyby ho na nože brali. Asi se mě bojí. (smích) Ale to nevadí, zatím ho ještě pořád přeperu. (smích)

Starší bratr je taky hokejista?


Brácha hrával druhou národní ligu za Kopřivnici, ale už s tím skončil a hraje teď už jen takové ty srandamače.

K extraligovému hokeji jste se dostal ve Vsetíně, ale v dobách jeho největší slávy jste se spíše protloukal nižšími soutěžemi. Jak moc vás to tehdy mrzelo?

Mě to nemrzelo, byl jsem v té době docela skromný. Byl jsem rád, že jsem mohl být s klukama v šatně a něco od nich odkoukat, posbírat zkušenosti. Byla to pro mě čest, být mezi hráči takových jmen, jako byli Jirka Dopita, Roman Čechmánek a další.

Hrál jste i ve slovenské Spišské Nové Vsi, srovnal byste slovenskou a českou nejvyšší hokejovou soutěž?


V té době byla česká soutěž daleko lepší, teď je asi taky. Se Vsetínem jsme třeba byli na turnaji v Trenčíně a hráli jsme se třemi nejlepšími mančafty slovenské ligy. Ačkoli to byla jen příprava na sezonu a Vsetín měl v té době nálepku nejhoršího týmu v extralize, hráli jsme s nimi velice vyrovnané zápasy.

Našel byste rozdíl mezi slovenskými a českými fanoušky?

Co se týče fanoušků, můžu hodnotit jen ty vsetínské, a ti byli skvělí. Na to, že jsme se topili u dna, byli vážně fantastičtí, i když jich nechodilo tolik co tehdy, když byl Vsetín ještě navrchu. Na Slovensku nám chodili nadávat až na střídačku a házeli po nás rajčata… moc hezké vzpomínky na to nemám.

Zmínil jste předtím čtyři odehraná utkání za Znojmo, jak to tehdy bylo?


Poslali mě sem na hostování, neznám přesné podmínky, jaké si tehdy kluby mezi sebou domluvily. Pak jsem šel na střídavý start do Ytongu Brno.

Máte za sebou i působení v ruské Ladě Togliattě, jak jste se v Rusku jako hráč cítil?

Docela dlouho jsem si zvykal, asi měsíc to bylo celkem těžké. Byla to první štace, kdy jsem byl někde v zahraničí, navíc sám. V týmu ani nebyl žádný Čech, se kterým bych si mohl popovídat. Ale po měsíci to už bylo docela v pohodě. Co se týče hokejového života, nedostával jsem moc příležitostí od trenéra. Od toho se tam všechno odvíjí, když máte důvěru trenéra, dají se překousnout i ty drsnější podmínky.

Čím jste se v Rusku zabavoval ve volném čase?

My jsme moc volného času ani neměli. Většinou jsem přišel na hotel a šel jsem spát. No a jinak se pořádaly nějaké společné akce, ale to jen dvakrát za sezonu.

Se Vsetínem jste získal i dva tituly, i když jste tehdy na ledě nehrál. Je to velký rozdíl, získat titul jako aktivní hráč a jako „divák“?


Tehdy jsem za Vsetín odehrál jen asi dvacet zápasů za dvě sezony. Určitě je to obrovský rozdíl, i když ten první titul jsme oslavili opravdu hodně, ačkoli jsme se bojů na ledě s několika dalšími hráči neúčastnili.

S Valachy jste ale zažil i baráž, jaké byly pocity tehdy?

Před baráží jsme měli všichni obrovský strach. V týmu bylo jen pár starších hráčů, na kterých to celé viselo, jinak jsme tam byli samí mladí kluci bez zkušeností. Já osobně jsem byl příšerným způsobem nervózní, ani jsem kvůli tomu nemohl spát. Po baráži to zase byla obrovská úleva a radost, slavili jsme to strašně dlouho. Pro nás to bylo, jako bychom vyhráli titul! Hrozně moc nás tehdy podržel brankář Sasu Hovi, v posledním zápase měl snad šedesát zákroků.

Ceníte si individuálního ocenění, když jste za svého působení ve Vsetíně vyhrál kanadské bodování tohoto celku?

To jsem někdy vyhrál? To ani nevím. (smích) Jako pro každého jiného hokejistu je pro mě důležitější úspěch týmu než nějaké individuální statistiky. Tehdy jsem dostával i hodně prostoru na ledě, spolu s Romanem Stantienem jsme byli na ledě skoro pořád.

Proč je na tom Vsetín teď tak bídně?

Jednoznačně tam už neproudí tolik financí jako dřív.

Proto jste se teď rozhodl oblékat dres Znojemských orlů?

Potřeboval jsem změnu. Znojmo je trošku podobný tým jako Vsetín, mám tu i rodinu rodinu, a tak bude lehčí si tu zvyknout. Do velkého města jsem nechtěl.

Takže kdyby vás oslovily třeba Karlovy Vary, nekývl byste na jejich nabídku?


Tak zrovna z Karlových Varů už jsem měl nabídek několik, a celkem hodně dobrých, ale odmítl jsem je, prostě jsem tam nechtěl být.

S jakým číslem vás ve Znojmě uvidíme nastupovat do zápasů?

No jestli to kustod Peťa Ondráček, který nám mimochodem neustále mluví do rozhovoru, nespletl, tak třicítku. (smích)

Co vás k ní váže?

Jeden čas se na Vsetíně sešli Jirka Dopita s Milanem Procházkou a oba byli zvyklí na dvacítku na dresu. Tak se nakonec dohodli, že dvacítku bude mít Martin a Jirka si vzal třicítku. Tehdy jsem ho měl za vzor, takže jsem si ji pak po něm převzal. První rok ve Vsetíně jsem ale hrával s třiatřicítkou, to jsem si ale nemohl vybírat.

Koho ze znojemského týmu jste znal před tím, než jste na jih Moravy přišel?


Od vidění většinu hráčů z ledu. Osobně Jirku Dopitu, Jardu Kameše, Radima Kucharczyka, Pavla Selingra a Lubo Štacha.

Stihl jste se rychle adaptovat?

Jsou tu skvělí kluci a pohoda v šatně, takže jsem si zvykl celkem rychle. Mně se tu líbí. Když jsem byl malý, jezdili jsme sem často za rodinou, mám tu rodiče od maminky, strejdu a bratránka. Strejda dělá v pivovaru a bratránek má hospůdku v Oblekovicích, takže když mám nějaký splín a potřebuju ho vyléčit, zajedu za jedním nebo druhým a je po smutku. (smích)

Žijete s přítelkyní a tvrdíte, že na ženění jste ještě mladý
.

No, to jo, na mě je ještě moc brzo, necítím se ještě zralý na dítě a na ženění. Ovšem jinak musím říct, že s přítelkyní Veronikou jsme spolu rok a pořád jsme hodně zamilovaní.

Proslýchá se, že hodně rád spíte, je to pravda?


Kdo ne. (smích) Já rád spím jen mezi tréninky, musím si odpočinout, bývám úplně hotový. Letní příprava je strašně těžká, těžší než na Vsetíně, kde jsme měli hodně jízdu na kole po horách a fotbálek. Tady je to něco úplně jiného, hodně to unavuje.

Takže veškerý volný čas trávíte momentálně spánkem?


To zase ne, jen když máme dva tréninky. Třeba ve středu jdeme někam s klukama, nebo jdu na nákupy. Objevil jsem tu jeden parádní krámek, kde si pořád kupuju věci pro štěstí, jsem děsně pověrčivý. Mám velkou spousta rituálů před zápasem. Nějak se ta pověrčivost v mojí povaze rozvinula, kupuju si dokonce i amulety pro štěstí.

Měl jste hokejový idol?


Když jsem přišel na Vsetín, sedávaly moje vzory vedle mě, měl jsem jich víc než dost. Jirku Dopitu, Romana Čechmánka, Tomáše Sršně, Antonína Stavjaňu.

Brzo oslavíte devětadvacáté narozeniny, pociťujete už příznaky stárnutí?
Někdy jo. Když si dám tři piva, už je to jiné, než když jsem si je dal v osmnácti letech. (smích)

Nepočítáte třeba šedivé vlasy a kolik vám přibylo vrásek?

Ne, to ne, ale přítelkyně mi šedivé vlasy vždycky najde a vyškube mi je, nechce mě šedovlasého. (smích)

Ženy o mužích tvrdí, že se bojí zeptat se na cestu. Zeptal byste se vy třeba v Praze, jak dojedete na Nuselský most?


To bych se zeptal určitě, ale vybral bych si asi nějakou pěknou slečnu.

Tvrdíte o sobě, že nejste příliš výřečný. Jaké téma vás spolehlivě rozmluví?

Spíš jsem dost stydlivý. No, jsem schopný bavit se v podstatě o čemkoli, kromě hokeje.

Rád prý čtete krimi literaturu, máte oblíbeného autora?

Spíš čtu špionážní thrillery. Přečetl jsem všechny knihy od Fredericka Forsytha, ale četl jsem třeba i Jefferyho Deavera nebo Jamese Rollinse.

24.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Obsluha strojů 16 900 Kč

Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z plastu. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 16900 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 50. Poznámka: Pomocné práce ve výrobě pro firmu Nevoga s.r.o., praxe výhodou. Zaměstnanencké benefity: dotovaná strava, 4 týdny dovolené. Bližší informace o volném místě p. Janováč, e-mail: info@manibus.cz. Pracoviště: Manibus s.r.o.-provoz nevoga, Kotkova, č.p. 3524, 669 02 Znojmo 2. Informace: Michal Janováč, +420 776 649 569.

Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 19 000 Kč

Číšníci a servírky. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 19000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Klasické číšnické práce, NJ výhodou, účtující, doprava vlastní.. Pracoviště: Jan gazda-penzion, Družstevní, č.p. 79, 671 28 Jaroslavice. Informace: Gazdová, +420 739 088 927.

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 15 000 Kč

Pomocní dělníci ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Smysl pro pořádek a zodpovědnost, Pečlivost a důslednost, Práce v truhlářské dílně (vrtání, broušení, lakování), Příprava dílů pro výrobu, Práce ve skladu loutek a hraček, Naskladňování zboží, Balení loutek, hraček a výrobků , Vysekávání střihů, 25 dní dovolené, dotované obědy. Pracoviště: Pavel mašek - provozovna, Oblekovická, č.p. 185, 671 81 Znojmo 5. Informace: Lucie Bocková, +420 604 255 329.

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Pokladní 16 800 Kč

Pokladníci v organizacích. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16800 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Flexibilita, zodpovědnost, praxe výhodou, ŘP-B. Bližší informace telefonicky, profesní životopis zaslat na mail.. Pracoviště: Správa nemovitostí města znojma, příspěvková organizace - koupaliště mramotice, 671 51 Kravsko. Informace: František Svoboda, +420 736 656 684.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kapitán znojemských fotbalistů Tomáš Cihlář (vpravo).
AKTUALIZOVÁNO

Musíme do soubojů i za cenu, že nám někdo rozbije hlavu, burcuje kapitán Cihlář

Nováček FORTUNA: NÁRODNÍ LIGY, Chrudim, se dočkal první výhry, když porazil Znojmo 4:1. To na svou výhru musí ještě počkat.

Znojmo v souboji u dna tabulky hostí poslední Třinec

Štěrba ze Sigmy před největším duelem kariéry: Čekáme jiný zápas než doma

/OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE DENÍKU/ Ještě na jaře sledoval tažení olomouckých fotbalistů za pohárovou Evropou jen z lavičky. Navíc z té karvinské, kde obránce Jan Štěrba hostoval, ale kýženého herního vytížení se nedočkal. Dnes nastoupí v kazašském Almaty k jednomu z největších zápasů své dosavadní kariéry.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT