Znojemští hokejoví junioři se opět sešli, aby pokračovali v přípravě na novou, tentokrát už extraligovou sezonu.

V pondělí vyjeli poprvé na led, čímž pro ně začala druhá fáze přípravy.

S juniorským výběrem se na ledě připravuje i talentovaný útočník Stanislav Ferenčík, který absolvoval letní přípravu s A–týmem.

,,Trenér áčka Sýkora má na ledě pět formací , takže já se mám až na výjimky připravovat jen s juniory,“ prozradil znojemský útočník.

Ferenčík se narodil na Slovensku nedaleko Košic, ale život jeho rodinu zavál v roce 1991 do rakouského St. Pöltenu. S hokejem začínal v Mödlingu a po čtyřech letech přestoupil do Vídně. Ve čtrnácti letech ale už začal oblékat dres Orlů.

Co stálo za vaším příchodem do Znojma?

Hlavní roli hrála úroveň hokeje. Český hokej je bezpochyby na té vyšší. I tréninkové dávky jsou zde na úplně jiné úrovni. Jelikož bych rád v hokeji něco dokázal, musím na sobě intenzivně pracovat.

Jak se na to díváte z odstupem času? Bylo to podle vás správné rozhodnutí?

Určitě ano. Zatím nepřišel moment, kdy bych si sedl a začal litovat svého odchodu z Vídně. Je zde mnohem větší motivace něco dokázat než v Rakousku.

Letos jste poprvé okusil letní přípravu A–týmu. Čím se liší od té juniorské?

Příprava s muži je mnohem náročnější než ta juniorská. Jezdí se hodně na kole, což v juniorech není tak časté.

Rozdíl vidím i v tom že jsme s muži trénovali několikrát týdně dvoufázově a využívalo se více míst pro trénink.

Chodilo se spinning, squash, tenis a samozřejmě nechyběla ani rehabilitace.

Trénink prostě nebyly monotónní, ale hodně pestré.

S juniory budete hrát premiérově mezi elitou vaší věkové kategorie. Jaký cíl si klade mužstvo před začátkem soutěže?

Náš cíl je jednoznačně soutěž zachránit, udržet ji ve Znojmě. Důležité je, aby kluci z věkově nižších kategorií měli v budoucnu rovněž možnost si zahrát extraligu a tím sbírat cenné zkušenosti, které posléze zúročí v mužské kategorii.

Má současné mužstvo předpoklad k tomu, soutěž ve Znojmě udržet?

Myslím si, že když budeme hrát týmově, v zápase všichni pracovat na sto procent a mít cíl před očima, dokážeme to.

Ale jak říkám je to práce celého týmu. Všichni musíme tahat za jeden provaz a jít za svým snem.

Jaký je váš dosavadní největší úspěch?

Bezpochyby to je loňská sezona, ve které se mi dařilo a tým hrál celou sezonu na špici. Na ten největší úspěch ale stále čekám. Snad přijde brzy.

Čeho byste chtěl v kariéře dosáhnout?

Chtěl bych se hokejem bavit co nejdéle to půjde. Samozřejmostí je, že bych rád hrál hokej na co nejvyšší úrovni. Ale přede mnou je ještě moc práce.

Jste majitelem rakouského občanství. Láká vás do budoucna obléci dres rakouské reprezentace?

Když by ta šance přišla, určitě bych neodmítnul. Nebylo by to sice jako oblékat dres některé z hokejových velmocí, ale reprezentace je reprezentace.

Na závěr, prozraďte nám své osobní přání do nové sezony.

V první řadě si přeji, aby se nám podařilo udržet extraligu. Mé osobní přání je, alespoň na chvíli nakouknout do A–týmu a okusit tak atmosféru elitní soutěže.