Jaké máte dojmy z prvního prodloužení a hry tří proti třem?

Moc jsme si ho neužili, protože jsme za chvíli dostali gól. (úsměv) Je to hodně ošidné, stačí, aby jeden hráč propadl a hned je přečíslení. Zápas se pak dá rozhodnout relativně lehce.

Vám hra tři na tři vyhovuje?

Úplně nejlepší bude, když budeme vyhrávat v základní hrací době a prodloužení se vyhneme. Ukazuje se, že v prodloužení jsou potřeba hráči, kteří jsou silní na puku a jen tak ho neztratí.

Minulý víkend jste neprohráli jen s Vídní, ale také v pátek 2:4 ve Villachu. Která prohra mrzí víc?

Mrzí obě, ve Villachu jsme měli spoustu šancí, nevyužili jsme je. Ale víc přece jen asi ta v domácím prostředí, před vlastními diváky.

Ležel vám proti Vídni v žaludku i předchozí debakl 1:7 z prvního vzájemného zápasu?

Rozhodně bychom ji rádi taky porazili 7:1, ale Vídeň je silná. Hodně jsme chtěli, jenže soupeř byl připravený.

Sráželo vás také devět vyloučení…

Bylo jich dost, berou sílu. Na oslabení navíc chodí jen někteří kluci, takže ti další se tolik nedostanou do hry, jako třeba Peter Pucher. Když člověk pět až šest minut jen sedí na střídačce, už mrzne. Není dobré, když se hra pořád přerušuje a nemá spád.

Na duel dorazily přes čtyři tisícovky fanoušků. Vnímal jste jejich podporu?

Jsem rád, že přišli, i když zápas vysílaly rakouská i česká televize. Začínal už odpoledne, takže přišly i rodiny s dětmi. Atmosféra byla strašně příjemná, v takové chce nastupovat každý hráč.

Už v úterý od půl sedmé večer změříte doma jako lídr tabulky sílu se sedmým Innsbruckem. Je to soupeř, s kterým se lze vrátit na vítěznou vlnu?

Úplně lehký soupeř to není, každý mančaft se přes léto posílil. Rozhodně nesmíme nic podcenit.