Máte za sebou osm týdnů rehabilitace po zranění ramene. Jak jste si užil první zápas po svém zranění?
Bylo to skvělý. Před zápasem jsem měl dvě přání. První bylo, aby mi vydrželo rameno a to druhé, abychom vyhráli. Naštěstí se obě vyplnila, za což jsem strašně rád.

Cítil jste ke konci zápasu nerozehranost díky svému zranění?
Nerozehranost jsem cítil, abych řekl pravdu, od samého začátku. Paradoxně mi pomohlo hned v první třetině, že se dva kluci ocitli na druhé straně. Dostali po deseti, takže jsem se dostal více na led. Ve hře na čtyři pětky se člověk do tempa dostává hůř. Takže první třetina byla výborná. Další dvě byly pro mě malinko horší. Tím, že jsem se nedostával na přesilovky. Celkově bych ale svůj první zápas zhodnotil kladně. Samozřejmě jsem nemohl očekávat, že po měsíci v léčení budu nasazován tak často.

Hned v prvním zápase jste svému týmu pomohl jedním gólem…
U mě nic neobvyklého. Prostě skrumáž před brankou, volnej puk, tak jsem ho dorazil.

Benátky jste letos ještě neporazili…
Ani jsem to před zápasem nevěděl. Taky dobře, alespoň jsem nepociťoval nějaký respekt. Chtěli jsme hrát aktivní hru, což si myslím, že se podařilo. Benátky byly velice nebezpečným soupeřem.

Benátky jsou v podstatě složeny z mladých hráčů. Vnímal jste to nějak?
Tak z mého pohledu mi to absolutně vyhovovalo. Musel jsem se opravdu hodně snažit. Kluci po ledě doslova lítali. Měl jsem v hlavě stále trochu obavu o to rameno. Takže nějaké to první střídání jsem si na to dával opravdu pozor. Později jsem se do zápasu dostal.

KATEŘINA HLADÍKOVÁ