Nazuje brusle, navlékne výstroj a vrátí se do zápasového rytmu. Ke sportu, který mu pevně přirostl k srdci. Znojemský útočník Radek Haman ve čtyřiceti letech překonal nejvážnější zranění kariéry a po operaci ramene chce zase řádit v orlím dresu. „Pokud se nic extra nestane, měl bych v sobotu proti Benátkám nastoupit. Hrozně moc se těším,“ směje se nejzkušenější článek znojemského mužstva..

Po vleklé pauze už vás asi docela svrbí celé tělo, že?
To už mě svrbí docela dlouho. V pátek uplynulo osm týdnů od operace, což je hodně dlouhá doba. Začal jsem trénovat minulý týden, kdy mi vytáhli z ramena dráty. Sobotní zápas beru, jako by byl úplně první v sezoně.

Je vidět, že máte hlad po hokeji…
Chuť je ohromná. Kdyby byl takový i výkon, vůbec bych se nezlobil. (smích) Klukům na tréninku říkám, ať mě šetří. Ale v zápase na něco takového musím zapomenout. To bych na ledě vůbec nemusel být.

Takže nemáte strach, že byste si mohl zranění obnovit?
Určitě ne kvůli tomu, že by se mohlo něco stát. Samozřejmě v nějaké skrumáži, předtím než mě někdo narazí na mantinel, mi možná probleskne hlavou, jestli rameno vydrží náraz. To je podvědomá záležitost. Možná si pak řeknu: Aha nic se nestalo. A definitivně to ze mě spadne.

Chystáte nějaké přivítání s fanoušky?
Já ne, budu mít hlavně problémy sám se sebou, protože nesmím být přemotivovaný.

Krátce po operaci jste říkal, že je hrozné sledovat hokej jen zpovzdálí. Už jste si zvykl?
Nezvykl. Až jednou přestanu hrát, nebudu to brát tak vážně. Ale dívat se na spoluhráče? Asi vám potvrdí každý, kdo prožil delší zranění, že to s ním mimo led hrozně žije. Byl jsem strašně nervózní.

V sobotu proti Ústí asi ještě mnohem víc (Znojmo prohrálo po dramatickém průběhu 4:6 – pozn. red.)…
Naštěstí jsem mohl jít na led alespoň na předzápasové rozbruslení. Vrátil jsem se vlastně proti soupeři, proti kterému jsem se na konci listopadu zranil. Ale na Skleničkův zákrok už jsem nemyslel. Spíš jsem měl husí kůži, jako bych vjel na led po letní pauze. Uvidíme v sobotu. Až přijdou lidi, bude to pro mě asi hodně emotivní.

V klubu děláte i sportovního manažera. Měl jste při zranění víc času na tuto práci?
Neřekl bych. Bylo to stejné jako na začátku.

Může to být práce, které se budete věnovat i po konci kariéry nebo vás láká trénování?
O konci zatím nepřemýšlím. Budu hrát, dokud mi to zdraví dovolí. Ale práce sportovního manažera mě moc baví, protože mám rád komunikaci s lidmi. Třeba když probírám hokejové věci s lidmi z ostatních klubů.

Ve středu jste původně měli nastoupit proti Havířovu. Klub ale zkrachoval. Přemýšlí hráč v první lize, že by mohl přijít o živobytí?
To si vůbec nepřipouštím. S Havířovem se problémy táhly už pár roků. Něco podobného se dalo čekat. Ve Znojmě chodí všechno zavčas, navíc lidi z vedení s nám jednají korektně.

Sledujete po očku i Kometu, kde jste hrál v devadesátých letech?
Sleduju. S některýma klukama jsem se bavil. Mají obrovskou chuť, hokej je baví. Situace je úplně odlišná od začátku sezony.

Letos jste se na ledě střetl s největšími favority první ligy. Může Ústí nebo Chomutov přejít přes extraligový tým do nejvyšší soutěže?
Proti Chomutovu jsem nastoupil jen jednou na začátku sezony. Od té doby přišli další hráči jako sparťanský Chábera nebo Hruška ze Slavie. A myslím, že tým na konci přestupního období ještě doplní. Ústí může spoléhat na výbornou dvojici gólmanů Salfického s Fialou. Jejich mužstvo je vyvážené. Mají obrovskou sílu. Můj odhad? Těžko říct. V baráži rozhoduje mnoho faktorů a hlavně psychika. Tu může mít lepší tým z první ligy.