Aktivní kariéru skončil teprve před rokem a to ještě nedobrovolně. Kouči Martinovi Stloukalovi se nevešel do kádru. „Tehdy jsem měl pocit, že jsem něco nedokončil. Teď po roce cítím situaci jinak. Nebudu se bít za to, aby mi dal někdo šanci," tvrdí muž, který před pár dny dovedl znojemské juniory ke stříbru v mezinárodní konkurenci soutěže EBYSL.

Vedení klubu mu nabídlo pokračování ve funkci, Haman s ním ale nenašel společnou řeč. "Z části šlo o peníze, které v mládeži prostě chybí. Mám to složité, dojíždím. Taky jsme se ale rozešli v názorech. Tak to v hokeji chodí. Spolupracovat mají lidé, kteří si sedí," vysvětluje své důvody Haman.

Spolu s „jeho" juniory jej ještě čeká přijetí a poděkování na znojemské radnici. To už bude tečka za jeho spoluprací s jihomoravským městem. Ne však definitivní. „Pořád tam budu mít spoustu přátel. Čtrnáct let je dlouhá doba. Navíc jsme měl i nadstandardní vztahy s fanoušky, je to srdcová záležitost. Nekazí to ani fakt, že jsme se nedohodli na pokračování," povídá.

Teď je na rozcestí. Trenérský post vypadá jako logický krok v nastolené kariéře. Návrat na led zákonitě vzbudí mnohem mohutnější ohlas. „Bral bych to jako čest, protože jsme rok nehrál žádný zápas," hlásí Haman, který přemýšlí i nad spojením obou funkcí.

„Jde to ale jen na určité úrovni. Třeba v první lize si to nedovedu představit. Tam musí mít hráč i trenér klid pro svoji práci. Ale třeba ve druhé lize by to asi šlo. Třeba jako hrající asistent nebo mládežnický kouč," nabízí alternativy svého dalšího roku svého hokejového života.