Budete na světový šampionát vzpomínat asi v tom nejlepším světle, že?
To každopádně. Byl to skvělý zážitek, který předčí asi jen máloco. Za těch třináct dní se tam událo tolik věcí, že na to budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Střídalo se tam hodně nálad a pocitů. Nejdříve jsme prožívali nadšení, pohodu, která přešla ve zklamání až depresi, jenž se nakonec protrhla v naprostou euforii, když jsme si zajistili letenky do Vencouveru.

V základní skupině jste nedokázali zvítězit a vypadalo to s vámi hodně špatně. Čím to?
My jsme dostávali málo branek, ale taky jsme nebyli schopní žádné vstřelit. Na každém bylo vidět, že chce hrát zodpovědně, možná až moc. Někteří kluci se báli hrát a rozhodně nehráli tak, jak hrají normálně. Prostě jsme měli svázané ruce.

Poprvé jste hráli elitní skupinu. Mohl i tento fakt sehrát roli?
To každopádně. Byla to pro nás tak trochu velká neznámá. Zahrát si třeba proti Kanadě bylo něco úžasného. V tomto utkání jsme hráli opravdu dobře a škoda, že jsme na začátku neproměnili naše šance. Mohlo být všechno jinak.

Hned po základní skupině v zápase s Koreou, kde vám šlo o všechno, jste ale hráli jako vyměnění…
Udělalo se hrozně moc změn. Zrušil se trénink, dělaly se individuální porady, promíchalo se sestavou a hlavně si pár kluků vzalo hodně věcí k srdci. I já jsem si vzal třeba jinou lapačku a masku. Navíc jsme se do nich pustili. Stříleli jsme z každé pozice a jakmile se chytla jedna střela, bylo to v pohodě. Přesvědčili jsme se, že ten gól dát umíme.

Už jste stálicí výběru trenéra Tomáše Zelenky. Když srovnáte třeba poslední dva šampionáty, jaký byl ten domácí?
Byl na špičkové úrovni. Skvělá organizace, příjemní pořadatelé a naprostý komfort. S minulým šampionátem v Americe se to nedá absolutně srovnat. Klobouk dolů před prací organizátorů.

Teď bude vše směřovat k paralympiádě. Co to pro vás znamená?
Já se na ni strašně těším. Podívám se do Kanady, do světa. Už při zahájení MS v Ostravě pouštěli promo video paralympiády a když jsme ho viděli, říkali jsme si, tam chceme.

Promítlo se vám hlavou, že kdyby se vám nestal úraz a vy neskončil na invalidním vozíku, že byste něco takového nezažil?
Mockrát. Promítlo se mi to už na evropském šampionátu. Ale určitě i nyní, když jsme vybojovali paralympiádu. Je to ta lepší stránka toho, že se mi něco podobného stalo.