Mladý hokejový talent Adam Havlík si ještě musí chvíli počkat na nominaci na Mistrovství světa osmnáctiletých, které se odehraje v dubnu v USA. Rozhodne o tom turnaj ve Švédsku, na který se Havlík společně s českou reprezentací chystá.

Jak jste se k hokeji dostal a proč jste si vybral právě hokej?
S hokejem jsem začal, když mi bylo sedm let. Než jsem se k hokeji dostal, tak jsem vystřídal spoustu jiných sportů. Byl to třeba fotbal, nebo plavání. Ale všechno se změnilo, když Češi vyhráli v Naganu. Hrozně jsem se do hokeje zbláznil a u hokeje jsem zůstal.

Za které všechny hokejové kluby jsi v minulosti hrál?

Začínal jsem ve Znojmě, kde jsem prošel od přípravky až do dorostu. V dorostu jsem pak byl dva roky v Pardubicích. Do Pardubic jsem šel proto, že se v té době ve Znojmě hrála jen dorostenecká liga, kdežto v Pardubicích jsem hrál extraligu. Pak se ale extraliga rozšiřovala o další týmy a i Znojmo se do ní dostalo. Tak jsem se sem vrátil. Potom jsem část sezony strávil v Olomouci, kde jsem byl na výpomoci. Znojmo s Olomoucí si totiž navzájem vypomáhají a tam jim zrovna hrozil sestup z dorostenecké extraligy.

Jaké podle vás má mládežnický hokej ve Znojmě zázemí?

Mládežnický hokej tady prošel velmi výraznými změnami. Řekl bych, že hokej šel hodně nahoru. Troufal bych si i říct, že momentálně ve Znojmě má mládež úplně nejlepší podmínky v celé republice. Málokterá juniorka má úplně nové kabiny, bazén k dispozici a podobně.

Co je pro vás největší úspěch v kariéře?

Za největší úspěch považuji asi to, že jsem mohl v sedmnácti letech nastoupit na jeden zápas v extralize mužů. Je to zkušenost k nezaplacení. A má to pro mě velkou váhu. Pak jsem určitě také šťastný, že jsem v kádru mládežnických reprezentantů. Jinak na nějaký týmový úspěch stále ještě čekám.

Byl ve vaší kariéře nějaký zápas, nebo turnaj, na který vzpomínáte nerad?

V úterý jsem přijel z turnaje ze Švýcarska, kde jsem byl s reprezentační osmnáctkou. Kdyby mě tento turnaj zastihl v lepší formě, tak bych se určitě nezlobil. Poslední týdny před reprezentační přestávkou jsem totiž hrál už nemocný. Jeden týden jsem marodil a pak jsem hned jel na turnaj a nemoc se na mně projevila. Zápasy jsem neodehrál podle svých představ. Možná tedy právě tento turnaj bych označil za nepovedený.

Co pro vás znamená, že jste v mládežnické reprezentaci?

Je to nejvíc, čeho v této chvíli můžu dosáhnout. V tomhle věku ani víc dokázat nejde. Je to pro mě velká čest reprezentovat Českou republiku a za každou pozvánku do reprezentace jsem opravdu rád.

Když byste mohl srovnat reprezentaci s klubovým hokejem, je to velký rozdíl?
To snad ani srovnat nelze. Je to úplně o něčem jiném, ať už se to týká rychlosti, nebo vyspělosti ostatních hráčů.

Jaké akce vás teď do budoucna s reprezentací čekají?
V reprezentaci se v únoru koná turnaj v pěti ve Švédsku, pak začíná příprava na Mistrovství světa, které se bude hrát v dubnu v Americe. Uvidíme, jestli budu pozvaný. Doufám, že ano a odletím do USA na mistrovství světa osmnáctiletých. Všechno se rozhodne právě po Dánsku, protože turnaje v Dánsku a ve Švýcarsku jsou nominační.

Co je vaším nejvyšším cílem?
Dávám si postupné cíle. Nechtěl bych už teď mluvit o obrovských cílech, jako je třeba NHL. Takže teď tím cílem je hrát extraligu mužů. Dostat se do prvního týmu, vybudovat si tam stálé místo v základní sestavě. Ale nemám kam spěchat. Jsem teprve prvním rokem v juniorech a ještě mám před sebou dvě sezony.

Kdo je vaším hokejovým vzorem?
Strašně se mi líbil Marek Uram, když ještě hrával za Znojmo, protože tenhle hráč uměl z každé situace vykouzlil gól. Postupem času se mi ale začínají líbit spíše techničtí hráči. Takže bych mohl jmenovat třeba Jirku Dopitu.