„Už mi není dvacet, starší hráči to kousávají o to hůř. Mrzí mě hodně, že jsem nehrál. Osm měsíců jsem makal a pak mi uteče nejdůležitější část sezony,“ štve znojemskou ikonu.

Vyřazení Orlů s chorvatským Záhřebem tak sledoval u televize a online přenosů. „V posteli to bylo šílené. Poslední zápas jsem viděl z tribuny, ale taky jsem se cítil hrozně,“ povídá útočník.

Ačkoliv těsně před Štědrým dnem oslavil dvaačtyřicáté narozeniny, neúčast ve vyřazovacích bojích patří k důvodům, proč chce v kariéře pokračovat. „Nerozloučil jsem se s fanoušky, takže bych to rád napravil za rok. Do čtrnácti dnů s vedením probereme, jak se budu cítit a zda stále můžu být mužstvu prospěšný. Chuť mám, až na pár vyražených zubů a nyní zápal plic se mi zranění vyhýbala. Takže záleží na klubu, já ještě rok klidně skousnu,“ usměje se Haman.

EBEL? Pěkný fofr

V sezoně dal čtyři branky, na sedm přihrál a na ledě uplatňoval zkušenosti z více než osmi set extraligových bitev. „Taky hrály roli, ale EBEL je pěkný fofr. Takže spíš zkracuju svůj čas na ledě, třeba z minuty deset na čtyřicet sekund. Nemá smysl, abych střídání protahoval a pak se s hokejkou pod paží sotva dobelhal na lavičku. Odvedu si, co mám, a pustím dalšího,“ podotýká.

Prospělo mu také, že jeho pravomoci sportovního manažera si přibalil Martin Stloukal, když převzal Orly jako hlavní kouč. „Nemusel jsem telefonovat a řešit papírování, soustředím se jen na hraní,“ těší zkušeného centra.

Stejně jako všichni ze znojemského tábora opakuje, jak Orlům prospěl přesun z první české ligy do EBEL. „Po všech stránkách jsme udělali dobrý krok bez záporů. Nejen po hráčské stránce, ale také marketingové. Diváky lákají atraktivní soupeři i zápasy,“ vysvětluje Haman.

Nic na tom nemění ani konec ve čtvrtfinále po čtyřech porážkách v řadě. „Aspoň jedno utkání jsme už kvůli fanouškům chtěli vyhrát, ovšem už postup považuju za famózní výsledek na nováčka. Příští rok se pokusíme o první šestku,“ uzavírá Haman.