„Američané a hlavně Kanaďané hokejem doslova žijí. Od šestnácti let se pravidelně potkávají, zatímco my se scházíme na poslední chvíli,“ vysvětluje rozdíl v zámořském a českém přístupu obránce Petr Šidlík.

Zatímco kapitán domácí osmnáctky před nadcházejícím světovým šampionátem na jižní Moravě odehrál sezonu v kanadské juniorské lize, většina jeho spoluhráčů má za sebou ročník v českých mládežnických soutěžích. „Kluci hrají ve starších dorostech, nedostávají příležitost zahrát si pořádný mužský hokej, takže jim proti otrkanějším soupeřům chybí potřebné zkušenosti. Pak sem přijedou Švédové, kteří dostávají příležitost ve chlapech a nedokážou je dostat od puku,“ vysvětluje.

Proto se před letošní sezonou rozhodl odejít do zámoří. „Pro svůj rozvoj jsem nemohl udělat líp. V tamních klubech se pracuje s mládeží úplně jinak. Trenér si vás váží a stejnou úctu máte k němu, což v České republice není běžné. Vše se odehrává na mnohem vyšší a profesionálnější úrovni než u nás,“ porovnává.

Obrovský rozdíl je i v divácké sledovanosti. „Na naše zápasy přišlo v průměru dva a půl tisíce lidí, a to jsme malé město se čtyřiceti tisíci obyvateli. Třeba v Québecu běžně chodil na utkání pětinásobně vyšší počet diváků. Když chodíte po ulici, hned vám skoro každý podává ruku a přeje, ať se daří,“ popisuje.

Před blížícím se mistrovstvím věří, že se spoluhráči uspěje jen semknutým výkonem. „Kanada a Amerika mají individuality, my musíme makat hlavně jako tým,“ dodává Šidlík.