„Nakonec ale musíme být rádi i za tu záchranu,“ říkal vyrovnaným hlasem po posledním domácím extraligovém zápase.

Proti Českým Budějovicím hrálo Znojmo po deseti sezonách naposledy před domácím publikem. Jak se koučuje takový zápas?
Chtěli jsme se rozloučit vítězstvím, což se bohužel nepodařilo, v prodloužení jsme udělali zbytečnou chybu. Ale atmosféra a kulisa byla nádherná. Musím poděkovat divákům za to, jak se s mužstvem rozloučili.

Jak jste prožíval loučení vy?
Bylo to pro mě určitě jiné než pro lidi, kteří sem chodili na extraligu deset let. Ti to prožívali určitě silněji. Já jsem to viděl jen z pohledu této sezony, která byla nesmírně těžká. Na druhou stranu jsme měli velkou podporu od vedení klubu, vůči všem. Byly tady výborné podmínky, nemohli jsme si na nic stěžovat. O to víc mě mrzí, že se nám nepodařil lepší výsledek.

Hrát play out pro vás bylo velkým zklamáním?
Hokej se hraje na výsledky a ty jsme neměli dobré. Na druhou stranu si cením toho, že jsme udrželi extraligu. Může to znít zvláštně, ale ne každá sezona se povede a když se spadne do play out, i zkušení hráči znervózní a začnou hrát křečovitě. Není to jednoduché, každá chyba může znamenat moc.

V čem je play out jiné než ostatní zápasy?
Bylo to po náročné hlavně po psychické stránce. Nejenom pro hráče, ale i pro všechny ostatní. Nikdo třeba nepředpokládal, že hned na začátku Boleslav uspěje s Budějovicemi. Tím se to všechno zkomplikovalo, záleželo na každém zápase. Nám se navíc nepodařil už v základní části zápas s Boleslaví, který taky hodně znamenal. Měli jsme náskok devět bodů, ale tabulka se začala rychle vyrovnávat. Šli jsme krok za krokem, ale to, co jsme si naplánovali, abychom měli určitou jistotu, se nepodařilo. Z tohoto důvodu to bylo těžké.

Už řešíte, jakým směrem se bude ubírat vaše trenérská kariéra?
Nebudu to řešit a nemám v tom jasno. Nejsem typ trenéra, který by se někam nabízel.

Nezalitoval jste, že jste do Znojma šel, i když se už před sezonou mluvilo o konci extraligového hokeje?
Nezalitoval, ani na chvilku. Pro mě to byla obrovská zkušenost a jsem za ni rád. Není špatné si tím projít.

Přivedl jste si jako asistenta Václava Baďoučka. Jaká byla spolupráce?
Vynikající, jsem rád, že tu se mnou byl. Už jsme se znali z dřívějška. Navzájem jsme si pomáhali, musím vyzdvihnout jeho práci. Oba jsme tady byli bez rodin, takže jsme spolu trávili hodně času. Ani jednou v sezoně nás nepotkala nějaká ponorka, že by jsme si šli na nervy.

A jaký dojem na vás udělalo Znojmo?
Zanechalo ve mě obrovský dojem. Nejen jako město, ale i lidi, fanoušci. Taková ta moravská mentalita. Nedařilo se nám, nehráli jsme tak, jak byli lidi zvyklí, ale cítil jsem od nich jen podporu. To se jen tak nevidí, chtěl bych jim za to poděkovat. Nikdo mě nijak nekritizoval a když jsem se potkal s lidma, tak se vyjadřovali spíš soucitně, věděli, že situace nebyla jednoduchá. Na Znojmo budu vzpomínat v tom nejlepším. Pokud tady nebudu ještě někdy trénovat, protože stát se může cokoli.