Kdy jste se rozhodl, že hráčskou kariéru ukončíte?  
Pobavili jsme se s Pavlem (prezident klubu Pavel Ohera - pozn. red.) a usoudili, že je to nejlepší varianta. Řešili jsme to už po první čtvrtině letošní sezony. Vyplynulo to ze situace, speciálně jsem nad tím nepřemýšlel.

Šlo o těžké rozhodnutí?
Jsem z toho smutný, ale s odstupem času to budu brát jinak. Kdybych skončil a úplně odešel ze sportovního života, tak se s tím smiřuju daleko hůř. Takhle zůstanu na zimáku a budu pokračovat s prací u ledu, na kterém jsem strávil třicet let.

Směřoval jste k trénování delší dobu?
Bavili jsme se s vedením o různých variantách. Můj syn hraje hokej, takže trénuju děti a strašně mě to baví. Je super sledovat, jak se rok od roku mění. U kouče Fryčera půjde o moji seznamovací sezonu. Když sedíte před trenéry, je to úplně jiné, než když stojíte za hráči na lavičce.

Čeká vás hodně učení?
Určitě. Bavil jsem se s manažerem Rosťou Dočekalem a čeká mě trenérský kurz, abych získal vyšší licenci. Zatím mám jen základní. Je potřeba naučit se číst hokej, abych co nejvíc pomohl.

Je výhoda, že začínáte po boku zkušeného trenéra se zkušenostmi z domácích i zahraničních soutěží?   
Stoprocentně. Člověk má projít trénováním od dětí až po dospělé. Budu se tomu naplno věnovat. Jsem strašně rád, že začínám pod trenérem Fryčerem, vnímám to jako obrovskou výhodu.

JIŘÍ BEROUN
Sedmatřicetiletý rodák z Třebíče přišel do Znojma poprvé v roce 2002. Za Orly nastoupil v extralize, první lize i mezinárodní soutěži EBEL. S týmem vybojoval extraligový bronz a jako kapitán dovedl Znojmo před dvěma lety ke stříbru v EBEL. V dresu Orlů odehrál 612 utkání, ve kterých si připsal 63 branek a 76 asistencí. 

V roli hráče jste známý jako velký bojovník. Chcete tyto vlastnosti převést i do trénování?
Už pět dní jsem nehokejista a zatím jsem byl každý den v posilovně, nebo se hýbal jinak. U toho chci zůstat i při trénování a přidat pracovitost. To je moje vize. Čím líp se člověk fyzicky a mentálně připraví, tím lepší výkony odevzdá.

Potáhne vás to po odpočinku zpátky na led?
Je možné, že ano. Musím ale udělat tlustou čáru, začíná nová životní etapa. Dvacet let jsem se hokeji věnoval naplno jako hráč, teď je potřeba naplno trénovat jiné.  

Dopřejete si teď jídlo bez omezení, když nemusíte držet striktní režim?  
Manželka mi zakázala přibrat. (smích) V jídle se neomezuju a alkohol piju minimálně. Nechci nic měnit. Jsem spokojený tak, jak teď funguju a je škoda zkazit si to.

V dresu Orlů jste za patnáct let odehrál 612 utkání. Jaké vzpomínky ve vás zůstanou?
Vzpomínám na všechny sezony rád. Díky Znojmu mám spoustu kamarádů, manželku a rodinu. Hokej mi dal strašně moc.

Dokázal jste si na začátku kariéry představit, že strávíte tolik let v jednom klubu?
Ve dvaceti nad tím člověk nepřemýšlí. Chce hrát a posouvat se výš. Je skvělé, že jsem mohl zůstat na jednom místě. Nemusel jsem se nikam stěhovat, výborně jsem Znojmo poznal a natrvalo se usadil.

Vedete ke klubovému patriotismu i syna, který hraje ve znojemském mladším dorostu?
Vedu ho především k tomu, aby neustále pracoval a snažil se zlepšovat. V dnešní době je obrovská konkurence, a když v dětském věku hráč něco vynechá, jen těžko se to později dohání. Možná to se mnou nemá jednoduché, ale doufám, že mi za to v budoucnu poděkuje. Když hokej nebude hrát, tak se zlobit nebudu. Důležité je, aby dělal naplno to, čemu se budě věnovat.

Dá se vypíchnout jeden moment z hráčské kariéry, na který nezapomenete?
Je jich spousta, ať už v extralize nebo první lize. I na mládežnické kategorie vzpomínám rád. Nejvýš je asi druhé místo, které jsme se Znojmem v EBEL vybojovali před dvěma lety.

Ve Znojmě se kolem vás vystřídala spousta spoluhráčů. Na koho nejraději vzpomínáte?
To popíšeme asi celou stranu. (smích) Za celou kariéru jsem se nesetkal se špatným člověkem, ať už šlo o hráče nebo trenéry. Za to musím strašně poděkovat. Ze zkušených hráčů rád vzpomínám na Jirku Dopitu, Petera Puchera nebo Radka Hamana. Je jich ale mnohem víc.

S Orly jste získal extraligový bronz i stříbro v EBEL. Jak zpětně hodnotíte úspěchy?
Někteří hráči získali třeba i sedm titulů. Odvedli jsme dobrou práci, ale člověk se sebou nikdy nemůže být úplně spokojený. Mohli jsme toho urvat víc, ale bohužel nám nebylo přáno.

Vinou zranění jste vynechal letošní nadstavbovou část. Mrzí vás, že jste se s kariérou nerozloučil na ledě?
Samozřejmě. Strašně mě to mrzelo, ale prostě to tak je. Bohužel to nevrátím, nedá se nic dělat.

Poprvé za sedm let Znojmo nepostoupilo do play-off. Máte o to větší motivaci uspět z trenérské pozice?
Čeká nás obměna kádru a spousta práce. Z letošní sezony se můžeme jen poučit. Musíme dostat diváky na svou stranu. Letos skvěle podporovali, i když se nedařilo. Za to jim patří obrovský dík. Těším se, až je budu ze střídačky víc sledovat. (úsměv)