Legendárnímu československému útočníkovi a dvojnásobnému medailistovi ze světových šampionátů bylo jedenašedesát let. „Jsme z toho vyvalení a pro nás všechny je to šok,“ hlesl krátce po zveřejnění informace znojemský kapitán Radim Matuš.

Opavský rodák trénoval znojemský celek od února 2018, později tam pracoval i jako sportovní manažer. Obě funkce zastával dosud, v sezoně 2021/2022 měl vést Orly jako hlavní kouč také v mezinárodní ICE Hockey League. „Věděli jsme, že je v nemocnici a nějakým způsobem tam není něco dobrého, ale netušili jsme, že to bude až tak špatné,“ řekl Matuš.

Významné okamžiky v životě legendárního Miroslava FryčeraVýznamné okamžiky v životě legendárního Miroslava FryčeraZdroj: Markéta EvjákováFryčer jako hráč nastupoval na ledě na pozici pravého křídla, svou kariéru v nejvyšší soutěži odstartoval v ostravských Vítkovicích. „Byl to kamarád, se kterým jsme v mládí prožili úžasné věci, mnohé ani nejdou publikovat. Několikrát se nám vzájemný život rozdělil a pak zase spojil. Teď jsme zrovna byli od sebe daleko, ani jsme si nestihli vyříkat plno věcí, které nás oboustranně trápily. Bohužel už to nedoženeme, což mě mrzí,“ smutnil někdejší ostravský kapitán Ladislav Svozil.

EMIGRACE DO KANADY
V sezoně 1980/1981 získal s Vítkovicemi československý titul, k němuž přispěl sedmapadesáti body v třiatřiceti zápasech. „Nechci urazit jiné hokejisty, ale myslím, že s nikým jiným ta spolupráce nebyla lepší. Byl to asi můj nejlepší spoluhráč,“ poznamenal na adresu svého kolegy z útočné formace Svozil.

Po zisku ligového zlata Fryčer emigroval do Kanady a prosadil se ve slavné NHL. Postupně oblékal dres Québecu, Toronta, Detroitu a Edmontonu. V roce 1985 se jako první český hokejista představil v Utkání hvězd NHL. „To má pro mě obrovskou hodnotu,“ poznamenal dřív v rozhovoru pro Deník Fryčer, jenž v prestižní soutěži odehrál 415 utkání. V nich dal 147 gólů a zaznamenal 183 asistencí.

V životě si účastník olympijských her v Lake Placid v roce 1980 prošel i těžkými zkouškami. Bojoval s démonem jménem alkohol a v říjnu 2009 podstoupil transplantaci jater. „Já nejsem normální šedesátník, jsem poskládaný jako lego, takže to mám jinak náročnější než jiní lidé v mém věku. Jsem ale rád za každý den, každou hodinu s kluky nebo na zimáku. Prostě že jsem tady. Užívám si to a takové ty normální bolesti, které mám už patnáct dvacet let, k tomu patří. Důležitý je u mě mozek a ten je pořád mladý,“ líčil ještě před rokem Fryčer.

Ten se po konci aktivní kariéry stal také hokejovým trenérem. V Itálii, kde naposledy coby hráč nastupoval, vyhrál s týmem HC Meran zlato.

Šikovný hokejista, zkušený trenér i bouřlivák v jedné osobě toho zažil mnoho, přece jen ale měl ještě jeden sen… „Jeden z těch posledních je vyhrát titul ve třech různých zemích. Otázka je, zda se to podaří, nebo ne. Než s hokejem opravdu definitivně fláknu, rád bych si sáhl na nějaký pohár a zažil vítězství,“ přál si Fryčer…