V pátek svěřenci trenéra Miroslava Fryčera odstartují sérii venkovních zápasů. Bolístka mu už problém nedělá. „Naštěstí to bylo tak, že jsem měsíc mohl trénovat v posilovně nohy a potom jsem začal už bruslit, takže naskočení zpět do týmu nebylo pro mě moc složité,“ říká v rozhovoru pro pro Znojemský deník sto osmdesát pět centimetrů vysoký forvard.

PETR MRÁZEK
útočník
24 let
185 cm, 84 kg
S hokejem začínal v brněnské Kometě, odkud v sezoně 2013/2014 odešel do tehdy druholigové Horácké Slavie Třebíč na hostování. Střídavě hrál za Kometu a Třebíč až do 2016, kdy se mu naskytla příležitost nastoupit v Přerově. Odtud putoval do Olomouce, než se na startu sezony 2017/2018 usadil ve Znojmě, za něž hraje doteď. V letošní sezoně mezinárodní soutěže EBEL nastoupil vinou zranění pouze k devětadvaceti utkáním, v nichž si připsal čtrnáct gólů a čtyři asistence.

Jak byste zhodnotil poslední domácí zápas proti Linci, s nímž jste bohužel padli 4:5?
Prohráli jsme, což je špatné. Mně osobně se nehrálo zle, ale udělali jsme pár chyb, které Linec potrestal. Utkání jsme bohužel nedotáhli do vítězného konce.

V čem byl rakouský tým Black Wings jiný oproti ostatním soupeřům?
Proti Linci jsme udělali trochu více chyb, které jeho hokejisté dokázali potrestat mnohem pečlivěji než v předchozích zápasech. Uplynulá tři utkání byla z naší strany precizní. Poslední únorovou neděli jsme bohužel udělali pár chyb, které Linec potrestal.

Ve třetí třetině jste měli docela problém dostat se do jejich pásma. Provázela tým únava, nebo proč jste hru uzavřeli?
Myslím si, že to nebylo únavou. Když vede celek o dva góly, tak se nikam nežene a neotevírá okýnka vzadu. Jednoduše vše vyhazuje z pásma. Pro nás je těžší dostat se dozadu ve stavu, kdy prohráváme. Během poslední třetiny Linečtí hráli způsobem, že všechny naše šance vyhazovali ven a moc nás ke svojí brance nepouštěli.

Dlouhou dobu během základní části sezony jste chyběl kvůli zranění. Na vašich bodech se však absence nepodepsala. Jak situaci vnímáte? Dokázal jste naskočit do rozjetého vlaku?
Naštěstí to bylo tak, že jsem měsíc mohl trénovat v posilovně nohy a potom jsem začal už bruslit, takže naskočení zpět do týmu pro mě nebylo moc složité. Cítím rozdíl. Když například člověk nemůže dva měsíce chodit třeba skrze zraněné koleno, tak se mu do rozjetého vlaku naskakuje hůře, jelikož fyzičku rukama nenaženete. Potřebujete šlapat na kole a provozovat další věci. Měl jsem v tomto ohledu štěstí, že jsem mohl dělat skoro všechno. S kondičním trenérem jsme dobře potrénovali a myslím si, že se cítím dobře.

Sledujete tabulku nadstavby? Vnímáte náskok Orlů na ostatní soupeře či vás zajímá pouze výkon znojemského týmu a snaha projít do play-off?
Samozřejmě se na tabulku díváme, protože za každou cenu chceme hrát play-off. Na druhou stranu nám nezbývá než vítězit. Nic jiného nás tam neposune.

Jak v kabině hodnotíte absenci Antonyho Lucianiho, který se zranil ve druhém zápasu proti Dornbirnu, ale i Ryana Kujawinského, jenž bohužel musel skončit ještě před závěrem základní části také z důvodu zranění?
Je to hokej. Bohužel. Samozřejmě nám kluci chybí. Nebo jinak. Chybí každý hráč, který je zraněný a vypadne ze sestavy. Na nás ostatních je zastoupit je. Musíme si poradit i bez nich.