Dvaadvacetiletý Groh zářil v uplynulé sezoně mezinárodní soutěže EBEL zvláště během druhé poloviny ročníku, který na začátku března předčasně ukončila pandemie koronaviru. Nyní opět trénuje. Střetává se i s novými posilami mančaftu z města nad řekou Dyjí Vojtěchem Němcem či Martinem Podešvou. „Kluky, kteří přišli, jsem viděl vůbec poprvé. Pěkně se s nimi baví. Tím, že se mezi sebou znají, navázali na vztahy z minulosti a jedou ve skvělé atmosféře,“ říká Groh v rozhovoru pro Znojemský deník.
Zahájili jste suchou přípravu. Jedná se o nutné zlo. Jak ji prožíváte?
Docela v pohodě. Jsem rád, že mi majitel klubu, pan Ohera, s trenérem brankářů Petrem Hrachovinou vyjednali individuální přípravu v Brně. Suchá s hráči neobsahuje vše, co potřebuje brankář. Naopak v nějakých věcech by mi to mohlo uškodit. Každou středu chodím na trénink s hokejisty, zakopeme si a je to způsob regenerace.
DRUHÁ VLNA
Kdy jste byl naposledy na ledě?
Začátkem března, když jsme hráli doma proti Bolzanu. Led mi moc chybí.
Nyní budete zkoušet český led. V pátek se rozhodlo, že se Orli vrátí do českých soutěží.
Dalo se to předpokládat. Kluby se nejvíce obávají druhé vlny koronaviru a opětovného zavření hranic. Prostě jsme zpátky v Česku a musíme se poprat. Ve Znojmě se mi líbí, lidi okolo hokeje jsou správní. Ať bude, co bude, budu tady. Rok to musíme vydržet, potom případně postoupíme do první ligy či půjdeme zpátky do EBEL. Sezona by měla proběhnout v týmovém duchu. Musíme vyhrávat.
Znojmo staví nový mančaft. Prozatím je vás dvanáct. Zahraniční hráči zřejmě nepřijdou. Naopak dorazili zkušení hokejisté jako Martin Podešva či Vojtěch Němec. Jak jste si sedli?
Kluky, kteří přišli, jsem viděl vůbec poprvé. Absolvoval jsem s nimi dva tréninky, kdy jsme hráli fotbálek. Jsou talentovaní i na „suché“ sporty. Pěkně se s nimi baví. Tím, že se mezi sebou znají, navázali na vztahy z minulosti a jedou ve skvělé atmosféře.
VRCHLABSKÁ STOPA
Nebude vám chybět konkurence zahraničních hokejistů v týmu?
Ani ne. Cizinci jsou padesát na padesát. Přijde nabušený Kanaďan, který zvládá vše. Potom dorazí další a na ledě si předvádí svoje. Úplně to není tak, že by cizinci tvořili konkurenci.
Pocházíte z Vrchlabí. Nikdy jste tam nehrál. Severočeský tým letos postoupil do první ligy. Lákali vás, ať za ně jdete chytat?
Skoro každou sezonu probíhal kontakt mezi mnou a vedením s tím, že tam pro mě mají místo. Předtím, než se rozhodlo, že Vrchlabí bude v první lize, jsem podepsal smlouvu ve Znojmě. Někdy v budoucnu by bylo super zahrát si tam poslední rok v kariéře. (smích)
Za loňský ročník EBEL vás vedení soutěže vyhlásilo překvapením ligy. Jak jste reagoval?
Jsem si vědom, že jsem udělal něco, co málokdo čekal. Představy o roli brankáře Orlů byly jiné. Myslím si, že jsem je předčil. Když jsem viděl EBEL, tak jsem si podobné ocenění přál. Jsem vděčný lidem, jak to dopadlo.
MLADŠÍ KLUK
Téměř celou uplynulou sezonu jste byl brankářskou dvojkou. Nyní budete číslo jedna. Tuto pozici jste si vyzkoušel i v pár letošních zápasech, kdy bývalý gólman Orlů Teemu Lassila měl osobní problémy.
Není to jednoduché. Člověk si zvykne, že nápor není veliký. Ale jakmile jsem skočil do dvou zápasů za sebou, najednou jsem cítil, že tělo potřebuje odpočinek.
Kouč brankářů Petr Hrachovina říkal, že kdyby vás bylo málo, byl by ochoten skočit na pozici druhého brankáře. Kdo by vám měl tedy krýt v následujícím ročníku záda z pozice dvojky?
Byla to humorná hláška, ovšem pana trenéra bych se na led nebál pustit. Když jej vidím na trénincích, tak ostudu by neudělal. (smích) Měl by to být nejspíš mladší kluk než já.
Před příchodem do Moravských Budějovic, odkud si vás Znojmo stáhlo, jste chytal za Ústí nad Labem, kde ovšem nepanovala dobrá atmosféra.
Měsíc po příchodu do Ústí odvolali tamějšího trenéra Čalouna. Tam to bylo i hráči, kteří udělali revoluci. Nechápal jsem to, jelikož jsem tam byl pár týdnů. Po nástupu jiného trenéra nebylo jednoduché přeorientovat se na jiný systém. Blížili jsme se ke konci sezony, na play-off nebyla šance a Moravské Budějovice kontaktovali moji domovskou Mladou Boleslav. Obdržel jsem nabídku a sezonu jsem dokončil v Budějovicích. Perspektiva tam byla větší, než v Ústí. Vždy chválím týmy na Moravě. Lidé jsou zde úžasní. Hokej je pro gólmana všude stejný. Musíte chytit puk. Jsem rád, že Znojemští moji kvalitu ocenili, vzali mě sem a jedeme dál.
Máte srovnání z českých soutěží i mezinárodní EBEL. V čem je rakouská liga jiná?
Tuzemská extraliga se vyznačuje taktikou. Hráči umějí zpomalit a slušně udělat skóre. V EBEL je vše rozlítané nahoru dolů. Okolo brány je to občas plácaná. Úroveň hokeje je v EBEL však více podobná tuzemské extralize, než druhé či první lize.
Nelákalo vás někdy zkusit si pozici v poli?
Moc mě lákal obránce. Když vidím, co tam občas beci dělají, bych si brusle někdy nejraději nazul a ukázal jim správný postup. (smích) Pokud to však udělám, zjistím, že to není lehké. Pouštět se do toho zřejmě nebudu.
POCTIVÉ VOLNO
Brankář tvoří jádro mančaftu. Padá to na něm. Pocítil jste tlak v play-off proti Bolzanu, kdy nastaly vyhrocené okamžiky? Nedávali vám spoluhráči slíznout, jaký gól jste měl vychytat?
Když jsem něco ošidil, tak si to kluci řekli mezi sebou a brankáře nechali na pokoji. Naschvály si neděláme.
Během lednového zápasu proti Innsbrucku jste prožil úsměvný moment. Po vypršení standardní hrací doby jste vstřelil gól přes celé hřiště.
Sice po časomíře, ale rád na to vzpomínám. Překvapil jsem sám sebe i ostatní. I když gól neplatil, tak se fanoušci smáli. Předvedl jsem malý zážitek pro všechny. Jahůdku na konec.
Zážitek však nebyla karanténa spojená s pandemií koronaviru. Jak jste ji prožíval?
Byl jsem ve Vrchlabí, dal jsem si poctivé volno. Potom jsme s přítelkyní jezdili po známých. Času bylo hodně. Před startem přípravy ve Znojmě jsem začal běhat a cvičit, ať nepřijdu s dřevěnou nohou.
