Po osmi letech se z tučňáka stal orel. Nejde o kuriozitu z ptačí říše. To jen někdejší slovenský hokejový reprezentant Richard Pavlikovský změnil po dlouhých sezonách v Krefeldu dres. Německé Tučňáky mění za jihomoravské Orly ze Znojma hrající mezinárodní soutěž EBEL.

„Získali si mě díky jednání, při kterých na mě majitel klubu udělal velký dojem," tvrdí osmatřicetiletý hráč, který se pravidelně dostával do All-Star game německé nejvyšší soutěže.

Aby ne. V prvních pěti sezonách v Německu nasbíral vždy přes 34 kanadských bodů, v roce 2010 ovládl anketu o nejlepšího obránce ligy. „Ale hraje se na vítězství. Jen ty přivedou diváky na stadion," ví Pavlikovský.

V Krefeldu jste hrál osm sezon. Jak těžce se vám odcházelo?

Přiznám se, že jsem počítal s tím, že tam zůstanu až do konce kariéry. Jenže klub se rozhodl, že kádr omladí. Tak jsme tři nejstarší hokejisté v klubu skončili.

Cítíte tedy smutek?

Nebylo to pro mě jednoduché, ale s odstupem času si uvědomuju, že je přede mnou zase nová výzva. Uvidíme, co mi přinese spolupráce se Znojmem.

Jaké bylo vaše jednání s jihomoravským klubem?

Pan Ohera (majitel klubu pozn. red.) na mě udělal velký dojem. Hodně se na naši spolupráci těším. Věřím, že bude úspěšná.

Byly ve hře i jiné kluby než Znojmo, nebo jste vážně zvažoval konec kariéry, jak psala některá slovenská média?

Jak jsem se dozvěděl, že skončím v Krefeldu, dohodl jsem se předběžně s Hannoverem. Navíc po sezoně se mi narodil syn, teď má sedm týdnů, takže jsem hokej absolutně neřešil. Až před měsícem jsem se dozvěděl, že majitel Hannoveru prodal licenci do Schwenningenu a klub tak vlastně zanikl. Litoval jsem toho, ale ani jsem nestihl reagovat. Pak se mi ozval pan Ohera, že má vážný zájem. Našli jsme způsob, jak si vyhovět. Nebylo to žádné licitování.

Musel jste měnit původní plán vaší přípravy?

Počítal jsem, že začnu někdy v září. Ale dohodli jsme se rychle, takže se těším na led. Je to pro mě výzva.

Měl jste o Znojmu už nějaké informace, nebo jste je sbíral až za pochodu?

Až při jednáních. A přiznám se, že toho stejně pořád moc nevím. S Krefeldem jsme hráli proti nějakému rakouskému mužstvu. I podle výsledků je jasné, že liga je kvalitní. Volal jsem si s Peťou Pucherem a ten mi hlásil samá pozitiva, jak to tu funguje. Proto jsem spokojený.

Možná vám někdejší spoluhráč z reprezentace prozradil i to, že znojemský kádr je extrémně mladý. Jak se těšíte na roli učitele?

Těžko říct. Možná za pár měsíců budu moudřejší. Ještě jsem s hráči neměl jediný trénink, ale byl jsem nejstarší i v Krefeldu. Na ledě nerozhoduje, jestli má hokejista osmnáct let nebo čtyřicet. Je to o výkonu. Základ je silný ročník, který vyhrál českou juniorku. To nebudou žádní nazdárci. Čekám kvalitní hokejisty.

S trenérem Režnarem jste se setkali v sezoně 2000/2001 v extraligovém Havířově. Vzpomněl jste si na to?

Až uprostřed jednání, kdy jsem si hledal informace. (smích) Nevidím žádný problém, spolupráce byla dobrá, vycházeli jsme spolu. Vím, že nějakým mužstvům výrazně pomohl.

Přicházíte s pověstí produktivního obránce a vaše čísla z německé ligy jsou impozantní. Dáváte si na začátku sezony nějaký bodový cíl?

To přichází automaticky se souhrou na ledě. Poslední rok jsme udělali všechno pro týmový úspěch a uhráli jsme semifinále. Ale individuální statistiky byly slabší. Jenže na tohle se nehraje, jsou to jen čísla. Nic neřeší. Mužstvu pomůžu tak, jak bude potřebovat, jak mi trenér řekne. Důležité je, aby vyhrál tým. Jen tak se vrátí fanoušci na stadion.

Po oznámení vašeho příchodu se hodně skloňovalo slovo olympionik. Slovensko jste skutečně reprezentoval na hrách v Salt Lake City v roce 2002, jenže tam vaše reprezentace skončila až předposlední. Vzpomenete si tedy vůbec na vaši účast pod pěti kruhy?

(Zamyslí se) Řeknu to takto: Hrát za svoji zemi a ještě na olympiádě je výborný pocit. Ale máte pravdu, turnaj nám nevyšel. Vůbec se nám nedařilo. Jenže postupem času si člověk vzpomíná na ty lepší okamžiky. Tohle je i můj případ. Hokejově to ale z naší strany bylo všelijaké. To jsou paradoxy.

Kvůli čerstvě narozenému synovi teď chcete být především doma. Odkud budete za hokejem dojíždět?

Většinu sezony budu hlavně s rodinou. Příprava vychází s volnými víkendy, ale je to složité. Teď mi voláte do Německa, ještě v Krefeldu zařizuju nějaké věci. Jsem osm let na jednom místě. Udělal jsem si spoustu kontaktů, které mým odchodem nekončí. Většinu času ale budeme v Trenčíně.