Dnes už je s odchodem ze Znojma smířený. Navzdory tomu ale na jih Moravy jezdí tak často, jak mu to čas dovolí. Má zde totiž manželku a malého syna Matyáše. V úterý ale do Znojma přijel, aby se utkal s bývalými spoluhráči. Orli se totiž postavili v zápase „o šest bodů“ právě Pardubicím. A vyhráli.

Peťo, jak byste zhodnotil utkání? Prohráli jste dobře rozehraný zápas.

Hodnotí se mi to špatně, rozhodně jsme ho neodehráli tak, jak bychom si představovali. Měli jsme hodně přesilovek, ale nevyužili jsme ani jednu, zato Znojmo dvě. Posílali všechno na bránu, my jsme se snažili kombinovat. To rozhodlo.

Co se změnilo na střídačce pod novými trenéry?

Každý trenér má nějaký svůj styl a způsob trénování. Stejně tak je tomu u těch našich. Zatím to vypadá dobře, bohužel ten dnešní zápas jsme nezvládli. Ale čekají nás dvě utkání doma a v těch musíme uspět.

Je teď vaším cílem dostat se někam výš, nebo jde především o to, abyste se dostali alespoň do předkola play-off?


Co myslíte? Jsme jedenáctí…

Byl tohle jeden z nejdůležitějších zápasů pro to, abyste se dostali mezi desítku klubů, které budou postupovat do play-off?


Zatím je čas o něčem takovém hovořit. Před námi je ještě polovina soutěže. Podle mě bude nejdůležitější leden, do té doby ale musíme nasbírat co nejvíce bodů. Pak už půjde o všechno, čeká nás kolotoč velkého množství zápasů v krátkém čase, bude to velmi náročné.

Měli jste na zápas vypsané nějaké prémie?

Hm, to měli. Dokonce i já osobně. Ale tak nějak se nezadařilo, tak na mně klub ušetřil.

Jak se vám osobně hraje ve Znojmě za jiný tým? Přeci jen, strávil jste tu skoro osm let…

Mám tu pořád spoustu kamarádů, přivítání od nich je tu vždycky milé.

Už jste zmiňoval svůj faul, po kterém v přesilovce Orli vyrovnali. Bylo to pro vás o to horší, že se to stalo právě ve Znojmě?

Ne, tak se to brát nedá. Takovéhle chyby nesmím dělat v žádném zápase, nezáleží na tom, jestli hrajeme ve Znojmě, nebo v Karlových Varech. Ale přiznám se, že na trestné lavici jsem pořádně trpěl. Bohužel se mi stává docela často, že když jsem vyloučený, dá soupeř branku, mám na to smůlu.

Pardubice mají silné mužstvo plné zvučných jmen, přesto se trápíte na konci tabulky. Proč?

Podle mě v tom hrálo velkou roli, že jsme na začátku soutěže hráli všechny zápasy venku. Nezdá se to, ale domácí prostředí dělá hodně. Potom jsme se už dostali do obrovské krize, kdy jsme si všichni přestali věřit. Z toho plyne stav, ve kterém se nacházíme teď.

Zpět ke Znojmu. Už jste se vyrovnal s tím, jak se k vám v loňské sezoně vedení Orlů zachovalo, když vás prodalo do Pardubic?


Prostě mě prodali, bylo to jejich právo. Nečekal jsem to, ale snažil jsem se to brát jako profesionál. Teď jsem v Pardubicích a uvidíme, co bude dál. Jak budeme hrát, taky co trenéři, jestli si mě tam budou chtít nechat.

Ještě před vámi odešel ze Znojma váš dlouholetý kamarád a spoluhráč Marek Uram, vídáte se ještě?


Spíš si občas zavoláme, teď jsme se dlouho neviděli, protože Marek hraje na Slovensku a když jede do České republiky, tak do Brna, zatímco já jsem v Pardubicích nebo ve Znojmě. Nicméně vím, že se mu hokejově moc daří, ačkoli teď je po operaci kolene.

Ve Znojmě máte rodinu, jezdíte sem často?

Jak mi to hokej dovolí. Přece jen hrajeme hodně zápasů, takže buď se občas dostanu já sem, nebo jezdí manželka se synem za mnou do Pardubic.

Máte tu rodinu, máte tu přátele. Vrátíte se někdy do znojemského hokejového týmu?
Všechno je možné. Stejně snadno, jako mě Znojmo prodalo, mě zase může koupit zpět. Momentálně jsem ale pod smlouvou v Pardubicích a působiště si vybírat nemůžu. Ale návrat sem rozhodně nezavrhuji.