Jako trenér působíte ve Znojmě zhruba půl roku. Stačil jste už poznat město?

Ano, ve Znojmě jsem od prvního května. Trošku jsem ho poznal, i když jsem sem jezdíval už dříve. Byl jsem dva roky na vojně v Jihlavě, kde jsem si také našel manželku. S ní jsme pak jezdili každý rok na Vranov, dokud se nesmělo do ciziny. A z Vranova jsme s přáteli jezdili často do Znojma. Je to krásné staré město jako Opava, cítím se tu tedy jako doma.

Jak na vás působí znojemský stadion a jak vnímáte jeho fanoušky?

Stadion znám od dob, kdy se tu hrávala první liga. Je sice starší, ale je vidět, že se na něm hodně pracuje. Znojmo je hokejové město, místní lidé hokeji rozumí a na zápasy chodí v hojném počtu. Je taky skvělé, že za námi jezdí i ven, třeba do Villachu nebo jako nedávno do Vídně. Smekám před nimi klobouk. Fanoušci jsou pro nás šestým hráčem. Vím, že fanklub spolupracuje s Petrem Veselým, ale osobně jsem s nimi do styku nepřišel.

Poznal jste již povahově hráče, máte je přečtené a víte, co na koho platí?

Ano, určitě poznal. Nejlépe to šlo v létě, při té největší dřině a drilu. Hráči šli kolikrát až na dno, kde jsou pěkně poznat jejich rysy. Pozná se, jak kdo snáší únavu a stres, který je často uměle vytvořen. Zároveň jsem spolupracoval s panem doktorem Dojčárem, který mi o hráčích řekl hodně. V hokeji to tak je, že se prolíná fyzická a psychická kondice. Kdo je dnes silný psychicky, tak i vyhrává. Já mám v mančaftu pětadvacet lidí a na každého platí něco jiného. Někoho musím pohladit, když udělá chybu, a na jiného zase zakřičet, i když dá gól. Co se týče soudržnosti, sázím na to, aby tým držel pohromadě. Myslím, že tento tým je posbíraný a vybudovaný na výborných základech.

Kvůli své profesi jste se poslední tři roky učil anglicky. Jak jste na tom tedy nyní s komunikací? Uvítali vaši znalost angličtiny zámořští hráči?

Dva nebo tři roky zpět jsem dostal slušnou nabídku ven a byla podmíněná plynulou komunikací v angličtině, což jsem nesplnil. Do té doby mě nic netlačilo, abych se učil anglicky. A tak jsem začal chodit na angličtinu. Nyní sice rozumím, ale hůř se mi mluví. V mých letech už se i stydím, protože vím, že některé slovíčko řeknu špatně, a nevím, jak bude dotyčný reagovat. S hráči komunikuji česky. Sasu Hovi mluví česko-slovensky a perfektně rozumí. Magi, ten rozumí výborně a dá se s ním komunikovat. A s Andrewem, když mluvím, tak je tam vždy některý z hráčů, který perfektně překládá.Trenér znojemských fotbalistů Jiří Režna.

Dosud se týmy pod vaším vedením zlepšovaly. Myslíte, že proto vás na jaře oslovilo vedení znojemských Orlů?

Nevím, to je nejspíš dotaz na pana Oheru. Když člověk někam přijde, tak má mužstvo svoji filozofii a stejně tak i klub. Já si myslím, že tady jsme se na filozofii a všem ostatním shodli. Všichni společně táhneme za jeden provaz a nejsou problémy.

Jste tedy rád, že jste nabídku trénovat Orly přijal?

Určitě ano, obohatilo mě to některými věcmi. Člověk se stále učí. Já chci trénovat, mám to moc rád a baví mě to. Opravdu je pro mne práce koníčkem a jsem za to rád. Do EBEL chodí stále kvalitnější hráči i trenéři a liga se tak zvedá výkonnostně nahoru.

A je vedení klubu spokojené se současnými výsledky?

To nevím, to je opět otázka na vedení. Nemluvíme o tom, tvrdím vždycky to, že sezóna se má hodnotit až po ukončení. Já sám se sebou spokojený jsem. Myslím si, že člověk musí jít do zápasu s tím, že nic nezanedbal, že řekl hráčům vše a dobře je připravil, a když to tak udělá, tak na něm v té hře už nezáleží. Při zápase to již mají v rukou hráči, na kterých je, aby přenesli taktické pokyny do hry. Pokud někdo udělá individuální chybu, tak je to asi těžko vina někoho jiného než toho hráče.

Dělal jste změny v obraně. Proč jste si ponechal Lukáše Finsterleho a rozloučil se s Alešem Kilnarem?

Aleš byl strašně šikovný hráč, ale bohužel neměl týmového ducha. Byl to sólista. My tady tvoříme tým lidí, kteří jdou za svým cílem společně. Lukáš je bojovník, dostal příležitost a uchopil ji. Je schopný hodně kotoučů vybojovat v útočném pásmu, což je jedna z věcí, proč zůstal.

A proč jste přijali Michaela Kolarze?

Věděli jsme, že je to důrazný hráč, který má něco odehráno v Americe. Potřebovali jsme kluka, který umí tvrdit muziku. Brali jsme ho sem s tím, že vyztuží naši obranu. Bohudík, jak přišel, tak se v něm probudily nějaké pudy útočníka a za těch pět zápasů dal tři branky. Což je pro nás jenom dobře.

Mnoho lidí si myslí, že znojemským Orlům chybí rváč. Jak na toto téma nahlížíte vy?

Já si myslím, že doba rvaní je pryč. Je jasné, že divák, který přijde na zimní stadion, chce vidět nějakou akci, dynamiku a spád. I v hokeji se dá docílit těchto věcí bez rvaní. Rváče tu de facto ani nechceme. Chceme hrát hokej, přehrát soupeře chytrostí. Kdo chce chodit na box, musí chodit na box a neplést si ho s hokejem.

Váš tým se teď posunul do horních pater tabulky, má formu, kterou mu závidí celá EBEL…

Myslím, že je to právě tím, že kluci táhnou za jeden provaz. Jsou tým a jeden druhému nezávidí, že někdo odehrál dvacet minut a jiný osm. Kluci prostě pracují a bojují jako jeden a to je základ úspěchu.

Poskládal jste čtyři úspěšné formace, jaký je recept?

Jsem zastánce toho, aby každá pětka uměla útočit i bránit. A o to jde. Tím jsme získali převahu nad ostatními týmy.

ROMANA ČERNÁ